Zezulkova církev??? To je k nevíře!

09. 01. 2022

Je až symbolické, že církev Společenství Josefa Zezulky (SJZ), byla založena (rozhodnutí o registraci 1.12.2014, registrace církve 19.12.2014) téměř přesně na 22. výročí úmrtí Josefa Zezulky (13.12.1992).

 

Jistě toto datum založení církve SJZ není náhodné a logicky ctí vyšší řád přírody, vesmíru a Bytí. Vložením filosofie bytí J. Zezulky do struktury církve (kde je velmi prvořadá víra) byly jeho myšlenky a odkaz doslova pohřbeny v hluboké tmě, kterou s sebou období temných dní slunovratu přináší. Právě těsně před zimním slunovratem je symbolicky „světlo pohlceno tmou“, což se v lidském světě zrcadlí jako slepá víra a hluboké nevědomí.

 

Nejspíše právě z hlubokého nevědomí a slepé víry byla T. Pfeifferem založena i církev SJZ. Ač Zezulka hledal vždy prvořadě vědění, jsou v této církvi jeho myšlenky a poznání zahaleny v mlhavém závoji víry a mnohých iluzí.

 

Není pak ani divu, že zakladatel církve Tomáš Pfeiffer o sobě veřejně a obřadně prohlašuje, že veškeré jeho konání bylo a je jím (Zezulkou) jakoby posvěcené a že on sám je duchovní mistr, který nám z jeho tisícileté zkušenosti přináší tyto nauky.

„Všechno moje konání bylo a je jím (J. Zezulkou) jakoby posvěcené“ (Tomáš Pfeiffer, kniha Život Přinašeče“)

Zdroj: www.dub.cz

 

„Jsem duchovní mistr, který byl učen duchovním velmistrem a jsem tu proto, abych vám ze své duchovní vnitřní zkušenosti, která trvá tisíce let, přinášel tyto nauky“ (Tomáš Pfeiffer, proslov hora Říp, 2019, BIOVID TV)

 

 

Církev zakladatele T. Pfeiffera je dle jeho slov velmi prvořadě o víře, respektive o víře obecně. A tak není ani k nevíře, že se jeho věřící domnívají, že jsou jak „vojáci“, co by měli plnit rozkaz, i když může být nesprávný, a že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.

„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“ (dlouholetý žák T. Pfeiffera a člen nejužšího vedení církve SJZ)

Přesné citace a zdroje ke shora uvedeným myšlenkám ZDE.

Zakládací listina církve SJZ, která ve své preambuli uvádí pouze a jen víru

 

Mnozí následovatelé samozvaného mistra a přinašeče nauk T. Pfeiffera podepsali zakládající dokument církve SJZ, aniž by tušili, co je jeho obsahem a pravou podstatou. Avšak už i v samotné preambuli najdeme smysl a směřování této církve, kterým je pouze a jen víra („články víry“). To potvrzuje i samotný zakladatel, když na otázku, proč v zakládající listině není v preambuli uvedeno alespoň rovnovážné „články víry a vědění“, odpovídá – „Tak samozřejmě sem patří slovo víra velmi prvořadě, protože církve, jestli vám není známo, jsou o víře a to obecně. Nejinak tomu je i u nás (v církvi SJZ). (Tomáš Pfeiffer 2.10. 2015 archiv BIOVID TV)

 

Domnívám se, že jen asi hluchý, slepý a značně zmanipulovaný nesvéprávný jedinec by si nevšiml na první pohled do očí bijícího rozporu mezi myšlenkami a podstatou směřování filosofie Bytí Josefa Zezulky a samozvaného „mistra a přinašeče nauk“ T. Pfeiffera.

 

Josef Zezulka vždy prvořadě upřednostňoval vědění na rozdíl od T. Pfeiffera, který založil církev SJZ, ve které je dle jeho slov prvořadou podstatou víra a víra obecně.

Víra, tedy i v dobré poloze (kterou je intuice, cit, duchovní praktika a meditace, noření se do hlubin bytí a života) pokud není doplněna a řízena věděním (pochopením životních zákonitostí, zvědomněním smyslu Bytí, odpovězením si na otázky kdo jsem, odkud přicházím, kam směřuji a že jsem částí celku směřující k Jednotě) vede bytost  vždy k deformacím a nerovnováze. Ideálem je rovnováha, ale bytost lidského stupně napřed musí prvořadě najít odpovědi na základní otázky svého bytí a teprve pak se může vydat dál na rozbouřené moře a do hlubin citu a duchovního světa.

 

 

Pravý odkaz Josefa Zezulky?

J. Zezulka neměl rád víru (měl rád vědění) a to ani víru „dobrou“. Jak Zezulka uvádí, i dobrou vírou se člověk nechává jen táhnout a nestává se sám hybnou silou. Zezulka vždy upozorňoval a nabádal, aby člověk nikdy nevěřil, ale vše kriticky promýšlel. Víra je dle něj málo, člověk musí vědět a pochopit životní zákonitosti a smysl Bytí – vyšší duchovní řád.

Více o víře a vědění ZDE

 

Myšlenky J.Z.

 

Prvořadou náplní filosofie Bytí je tedy hledání vědění – plné pochopení životních zákonitostí, daleko od víry a víry obecně (tedy i víry dobré).

 

Mnozí lidé si pletou „vědění“ s rozumářstvím. Avšak takové jednostranné a povrchní vnímámí by bylo stejné, jako kdyby jsme na víře viděli jen její negativní část, tedy víru slepou. Je dobré pochopit, že vědění má stejně tak jako víra více stupňů. Od povrchního rozumu, až po hluboké vědění a pochopení životních zákonitostí a vyššího duchovního řádu.

Můžeme též dělit na povrchní znalost jednotlivých a vzájemně nespojených části hmotného projevu života (pak by jsme mohli mluvit o „rozumářství“) a nebo na vědění vyvážené a vysoké, vyvěrající ze znalosti zákonitostí života, vyššího řádu ducha a propojení všeho se vším. Vysoké vědění vzájemně propojuje a poznává život a souvislosti tak, aby jsme mohli najít zákonitost ve všem a všude (hmotě i duchu), a to jak nahoře, tak dole (v bezčasovosti). Toto vědění je poznáním duchovního řádu a nekonečnosti bytí ve směru jsem každý, vždy a všude.

Poznáváme a odůvodňujeme si tak sami sebe, ale ne „já“ jako jednotlivý a oddělený, ale jako „já“ celkový – Jednota. Samozřejmě, že vyspělý duch své vědění následně prohloubí i v hlubokém prožitku (meditaci) tak, aby se úvaha a zdůvodněné stalo vlastnictvím vnitřní bytosti (nitra). Teprve pak lze hovořit o ideálním stavu bytosti a vyvážené aktivní duchovní cestě – tedy o rovnováze citu a rozumu (víry a vědění).

 

U opravdu vyspělých bytostí už se rozumové a citové vnímání spojuje do vnímání, které by se dalo nazvat plné a kontinuální vědomí. V případě, že „přemýšlí“ zároveň i prožívají, už se toliko nedělí na „cit a rozum“, myšlení je kontinuální syntézou citu a rozumu – víry a vědění.

 

Myšlenky J.Z.

 

To poslední, co by si snad Zezulka přál, by bylo, aby se jeho posluchači domnívali, že jsou jak vojáci, co by měli plnit rozkaz, i když s ním  nesouhlasí, a že by snad bylo z duchovního hlediska na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, obzvláště kdyby měl žák pravdu.

 

Myšlenky J.Z.

 

Stejně tak by Zezulka nikdy nikomu „neposvětil“ veškeré jeho konání a už vůbec by nesouhlasil s tím, aby se jeho pokračovatelé sami veřejně a obřadně prohlašovali za „tisícileté mistry a přinašeče nauk

 

Myšlenky J.Z.

 

Dovolím si tvrdit, že pokud by jakákoli organizace prvořadě směřovala k víře či víře obecně, jistě by bylo více než nesoudné a ubohé pojmenovávat takovou organizaci či strukturu po J. Zezulkovi. Pojmenovat církev, kde je prvořadá víra po J. Zezulkovi, může snad jen ten, kdo nepochopil ani nejzákladnější odkaz a podstatu jeho myšlenek.

 

Snad se v budoucnu lidé napřed zamyslí (než založí nějakou církev) a plně pochopí, že podstatou odkazu Josefa Zezulky je velmi prvořadě kritické myšlení, zdůvodňování si životních zákonitostí a hledání pravdy – vědění uplatněné v prostém a harmonickém Bytí.

 

Myšlenky J.Z.

 

 

Hledáte pravdu a kriticky přemýšlíte, nebo je víra pohodlnější?

 

Na závěr se zeptám i vás, vážení čtenáři a hledající, může si snad ještě někdo myslet, že by opravdový pokračovatel odkazu Josefa Zezulky (filosofie bytí) mohl založit církev, kde je prvořadá víra a víra obecně?

 

Myslíte si, že Tomáš Pfeiffer zůstal soudný a neztratil sebekritiku, když o sobě veřejně hovoří jako o mistrovi, který nám ze své tisícileté niterné zkušenosti přináší tyto nauky?

 

Mohou snad věřící v SJZ ctít a žít myšlenky J. Z. , který hovoří o nutnosti sebekritiky a kritičnosti s důrazem i na schopnost hodnotit lidské vlastnosti a to včetně naivity, překrucování a vině roznašečů ( tedy i T. Pfeiffera)?

 

Našel snad v této církvi (SJZ) někdo někdy odvahu alespoň lehoulínce kriticky myslet a přemýšlet dle doporučení J. Z., a to i o konání a sebeklamu (vině, naivitě a překrucování) roznašečů a to včetně T. Pfeiffera, který o sobě hovoří jako o přinašeči nauk, jehož veškeré konání (dle jeho iluze) bylo a je J.Z. jakoby posvěcené?

 

Nebylo by pravdivější pojmenovat tuto církev (kde je prvořadá víra a kde z principu nejde naplnit odkaz J. Zezulky) po svém zakladateli T. Pfeifferovi (Společenství Tomáše Pfeiffera)?