„Pověření a mistři“ obyčejně sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se cítí pohodlněji

04. 07. 2021

ZEZULKA, Josef. ODPOVĚDI. 2014 ISBN: 978-80-85238-46-4

Je nelehkým úkolem pro tvora lidského stupně udržet rovnováhu a čistotu nauky těch, kteří se k nám rodí z (vývojové) budoucnosti.

 

Tyto bytosti (přinašeči – Ježíš, Mojžíš, Abrhám, Noe, Thovt..) jsou již velmi vyspělí duchové, kteří se na rozdíl od bytostí stupně člověka nemusí učit zákonům Života – životních zákonitostí Bytí.

 

Jejich duch (vnitřní bytost) již prošel vývojem a zkušenostmi mnoha a mnoha bytostných druhů po člověku.

 

A tak ani není divu, že jejich pokračovatelé a žáci (lidé) při povinnosti předávat dál jejich poznání – životní zákonitosti Bytí, obyčejně „sklouznou“ zpět do dřívějších vlivů, kde se cítí pohodlněji.

 

Byl by však omyl domnívat se, že se toto „sklouznutí“ projevuje snad pouze v návratu k nějakému jinému učení, či nauce. Sklouznutím do dřívějších vlivů může být i samotná forma a směr nauky, kterou žáci při předávání zvolí. Nejde tedy jen o šíření myšlenky, které nám přinašeči přinesou, ale i o formu a způsob (cíl a směr), jakým jejich poznání i myšlenky realizujeme a předáváme budoucím generacím.

 

Jak byste například chtěli dosáhnout vědění v organizaci, jejíž prvořadou náplní je víra (například církvi), kterou tito přinašeči nemají rádi (a to ani dobrou), protože bytost se nechává i dobrou vírou jen táhnout, ale tím se nestává sám hybnou silou – VĚDOMÝM???

 

Podstatou učení přinašečů je směřování

JÁ JSEM – JE – CESTA, PRAVDA, ŽIVOT

JSEM KAŽDÝ, VŽDY A VŠUDE

 

Tohoto poznání nelze dosáhnout žádnou vírou, ani ukázněním se, ale pouze a jen rozvojem vlastní vnitřní bytosti (nitra- tedy opravdového „já“) a jeho hlubokých zkušeností a poznání vedoucí bytost k VĚDĚNÍ. Toho nelze dosáhnout jinak než vlastním prožitkem a rovnováhou citu i rozumu.

 

K aktivnímu prožívání obyčejně přinašeči předají (pokud je nezavraždíme dříve, než nám znalosti předají jako např. Ježíše) své poznání v podobě duchovních praktik (meditačních technik) a poznání životních zákonitostí. Díky těmto znalostem má hledající na aktivní duchovní cestě rámec, směr, cíl i prostředek ke své aktivní a vědomé niterné změně – změně svého „JÁ JSEM“.