OSUD

VŠE co bylo, je a bude, trvá v nekonečném TEĎ.

 

Aby mohlo něco „být“, musí se oddělit z nekonečné Podstaty (Jednoty).

Bytostný vývoj (vědomí) tak spěje z prvopočátečního oddělení k opětovnému a nevyhnutelnému spojení do Jednoty.

Vše má svůj osud, vše je navzájem propojeno a trvá ve své harmonii a rovnováze nekonečného bytí, kterému dává život právě vědomí každé osudovosti (bytosti).

Bytost tak pluje pomyslnou řekou osudu, kde sice kormidluje, ale samotné břehy řeky jsou (a vždy byly a budou) pevně dané.

Můžeme se zpomalit i zrychlit ve svém vývoji, ale nikoli zastavit.

 

Vše má svůj osud

Každá bytost, rostlina, živočich, buňka, vesmír, galaxie, atd. je součástí celkové osudovosti a vyššího řádu. Vše má svůj rámec a pulzuje v rytmu BYTÍ, které se realizuje čtveřicí živlů.

Čtveřice živlů (oheň, země, voda, vzduch) pulzují v rytmu vesmírného nádechu a výdechu a určují život a projev toho, čemu říkáme čas a prostor. Dle dechu vesmíru se nám odehrává právě touto čtveřicí vše co je i co není.

Dle zesílení jednoho z živlů tvůrčí čtveřice se krystalizuje hmota i duch a ovlivňuje veškerý život, myšlení, směřování i další postup všech „zapojených vědomí“.

 

Osud bytosti

Bytost (vědomí) prochází mnoha a mnoha zrozeními, jednou ve hmotě, následně (po tom čemu jsme si zvykli říkat „smrt“) život a osud pokračuje v duchu (tedy bez hmotného těla).

 

Jeden osud tak má vždy dva projevy – hmotný (ten žijeme právě nyní) a druhý ryze duchovní (pro který je zrodem „smrt“ hmotné části). Po přechodu (smrti) žijeme druhou část osudu a pomatujeme si zážitky z našeho hmotného zrození. Paměť (vnější – rozumovou) ztrácíme až zrodem do dalšího osudu (inkarnace). Bytost prochází mnoha a mnoha zrozeními (reinkarnacemi), kde dle našeho života zrcadlí se naše činy a zažíváme co sami tvoříme.

Z počátku jako nějaký jednoduchý prvok, dále prochází mnoha a mnoha rostlinnými zrozeními ke zrodům zvířecím, lidským, nadlidským k vědomí vesmírným až na hranici času, kde plně splyne se vším co je i co není.

 

Vývoj bytosti

Pravým a jediným domovem bytosti je její duchovní střed (vnitřní bytost). Ten společně s vyšším řádem určuje osudovost, směr a nutné životní zkoušky, které nás učí právě a pouze jen hlubokým prožitkem. Rozumové zkušenosti zůstávají vlastnictvím povrchního myšlení (se zrodem do nové inkarnace zanikají), hluboké prožitky zůstanou na vždy uloženy v hloubce bytosti (hlubokém vědomí).

 

Aby jsme šli aktivně dopředu (aktivní duchovní cestou), musí naše cesta jíti cestou hlubokých prožitků (meditací). Též je třeba jít v harmonii s osudovostí celkového Života. Aby jsme šli rovnovážně, je nutné pochopit smysl Bytí a měnit svojí hlubokou niternou podstatu v souladu s vyšším řádem.

Není vyšších ani nižších, není cílem bytosti jen vlastní vývoj, ale dobro a prospěch Celku.

 

Smysl Bytí

Bylo by málo, aby jsme sledovali jen náš vývoj a prospěch. Čím dále a hlouběji bytost ve vývoji jde, tím více chápe svojí sounáležitost s veškerým životem. Každá bytost a vědomí je naše součást a v důsledku my sami. Vše co je i co není jsme my.

 

Spojením čtveřice živlů navrátíme se zpět do Jednoty (IE  O  UA).

Jsem každý, vždy a všude

 

IE O UA