Nechat se táhnout vírou je vždy pohodlnější než hledat pravdu…?

30. 12. 2020

Jaký je rozdíl mezi vírou a hledáním pravdy (pohybovat se sám dopředu)?

 

Málo kdo si uvědomuje, že i dobrá víra (o které mluví Josef Zezulka například v souvislosti „nechávat se jen táhnout“) je v důsledku jen pasivní povrchové přejímání „informací“ druhých . Obsahem takového povrchového citového ladění může být třeba názor, zkušenost, domněnka, myšlenka atd. někoho jiného. Vnější ladění (víra), je však opakem hluboké vlastní citové aktivity (meditaci), kde se „informace“ stává našim niterným vlastnictvím a znalostí.

Ač v obou případech mluvíme o citové rovině, podstatné je, jde-li o „pasivitu“ (pak mluvíme o víře – povrchovém citovém vnímání a přejímání), nebo jde-li o citovou „aktivitu“ a pak hovoříme o aktivní duchovní cestě (hlubokém prožívání a z něj plynoucího vědění).

 

Hovoříme-li o nutnosti stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu, je tím myšleno, aby člověk nevěřil (nenaciťoval jen pasivně povrchově z vnějšku), ale aby pracoval v citu aktivně (hledal vědění na základě  vlastního hlubokého a vědomě řízeného prožitku- meditaci).

 

 

Pro lepší pochopení uvedu jednoduchý příklad:

Nechat se táhnout vírou by se mohlo mimo jiné realizovat například jako plná důvěra a dobrý pocit z nějaké osoby (kněze, učitele, lékaře, blízké osoby atd.). Tedy například budeme znát někoho o kom víme, že pomáhá lidem, že je bezúhonný a v rámci mnoha let nezklamal, nepodrazil atd. Budeme mu tedy věřit a i když sami mnohdy nebudeme plně chápat jeho myšlenky a činy, tak mu rozevřeme své srdce a budeme v mnohém jen (bez plného pochopení jeho postoje) přejímat názory, pohledy a řídit se jeho zkušenostmi. To vše může být jistě i přínosem, ale nikdy tímto způsobem nerozšíříme svoje hluboké poznání a znalost. Necháme se tak jen „táhnout vírou“ – zkušeností, poznáním a znalostí ( někdy jistě i omylem) jiné osoby.

„Táhnout se“ vírou,  dobrými názory a zkušenostmi druhých do jisté míry může být i přínosem, ale jistě to není hlavním směřováním a podstatou aktivní duchovní cesty (vlastní hluboké změny).

 

Stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu však vyžaduje zcela jiný přístup. Nelze se rozevírat a nechat se bez ověření táhnout názory a zkušenostmi (a to třeba i dobrými a rovnovážnými) jiné osoby (a to i třeba velmi důvěryhodné a dobré). Je nutné sám se plně zorientovat a každou podstatnou věc promýšlet do maximální hloubky. Po rozumovém a kritickém prozkoumání a nalezení rovnováhy a logického řešení je potřeba danou věc prohloubit hlubším prožitkem tak, aby se stala naší niternou zkušeností a znalostí (věděním). Člověk se již nenechá unášet názory a zkušenostmi druhých, ale mnohem více sám hledá plné pochopení na základě vlastní syntézy rozumu (logiky, kritického myšlení, souvislostí atd.) a vlastního citového prožívání (meditace, hlubokého ponoření do předmětu zkoumání).

Člověk se tak nenechá jen táhnout, ale stane sám hybnou silou poznání a vývoje, což je podstatou Životní filosofie Bytí Josefa Zezulky. Takové poznání jistě nemůžeme nazvat „vírou“ a jistě jej nemůžeme rozvíjet například ve struktuře církve, kde je víra hlavním směřováním a její podstatou.

nenechat se jen táhnout, ale stát se hybnou silou

 

 

Josef Zezulka přinesl filosofií Bytí – poznání životních zákonitostí.

Jeho cílem a snahou bylo, aby lidé jen nevěřili (nenechali se pasivně unášet), ale aby sami kriticky přemýšleli a prohlubovali aktivně své hluboké citové poznání a naplňovali je svým Životem – Bytím.

 

O víře Josef Zezulka (a to i dobré) hovoří jako o pohodlnosti a niterném stavu, kdy se člověk nechává jen „táhnout“.

Avšak cílem jeho filosofie má být přesný opak, tedy aby člověk hledal vědění a stal se hybnou silou a pohyboval se sám dopředu díky vlastní hluboké niterné změně (meditaci a poznávání životních zákonitostí).

 

Podstatou filosofie Bytí je hledání pravdy – vědění. Abychom poznané plně pochopili, musíme aktivně a vnitřně prožívat. Prožitek je cestou k rozšiřování zkušeností a hlubokého vědění. Láska je jen hlubší a hlubší pochopení.

 

 

A co by k víře (církvím) nejspíše řekl Josef Zezulka?

 

J.Z. myšlenky

 

Lidé hledají všechno možné – jenom ne Pravdu.

Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu – Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.

ZEZULKA, Josef. audionahrávka přednášky J.Z. před r. 1989

podstata Životní filosofie Bytí Josefa Zezulky