Jako snad až černý humor osobně vnímám založení církevní sekty (2014), nesoucí jméno “Společenství Josefa Zezulky‘‚.

Zezulka vždy hledal vědění (nikoli víru, která je podstatou církví) – mnohokráte říkal: “Já sám nemám rád víru, mám rád vědění“.

 

Snahu zakladatele církevní sekty (T. Pfeiffera) vnímám jako smutné memento žáka, který nectí nejzákladnější podstatu filosofie a poznání svého učitele Josefa Zezulky. Tedy hledání vědění-vlastní zkušenosti a dodržení pravidla – duchovní služba a pomoc musejí být vždy zdarma.

 

Snahu SJZ “zakřivit“ myšlenky Josefa Zezulky a obhajovat víru (založení církve) údajným “citovým vnímáním“ je hlubokým nepochopením podstaty duchovního snažení – vlastní aktivní niterné citové zkušenosti.

 

Víra sice může vycházet i s citu (naladění se na druhé, přejímání jejich zkušeností, vnímání vlivů atd.), ale jedná se pouze o pasivní příjem. Pasivní víra (povrchní citové vnímání) je daleko vzdálené vlastnímu hlubokému prožitku (aktivní duchovní cestě – meditaci) a z ní vyvěrající zkušenosti vedoucí nitro k hlubokému vědění (podstatě filosofie Bytí).

 

Prožitkem získanou zkušenost nebudeme nazývat “vírou“, nýbrž věděním.

 

Víra je tedy vším, jenom ne naší hlubokou a konkrétní  zkušeností.

Vlastní zkušenost (pochopení celým svým nitrem  Životních zákonitostí dle možností bytosti a rozšiřování ducha na vždy a vše)  je podstatou filosofie Bytí a Života (vývoje) obecně.

 

 

Církve a jejich podstata – směřování

 

Základem církevní struktury v rámci zákonů ČR, je dle našeho zjištění a názoru víra. Tím se církev liší od jiných světonázorů. Víra – tedy důvěra v něco, co nelze ověřit – může dle naši domněnky mít potenciál stát se předstupněm vědění. Avšak pohodlná víra se obvykle spokojí s pouhou důvěrou v údajnou cizí zkušenost, iluzi, představu, mystifikaci nebo manipulaci. Slepou vírou se dle našeho pocitu dají lehce manipulovat davy i omezovat svoboda myšlení a brzdit hledání poznání – vlastního prožitku – vědění.

 

Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.

ZEZULKA, Josef. PŘEDNÁŠKY I. 2006 ISBN: 80-85238-23-3

Mezi vírou a citem je velký rozdíl, víra vůbec nemusí vyvěrat z citu, můžeme uvěřit jen z rozumu a ukáznění – podívejme se například na rozšířenou iluzi – víru v pověření papežů, guru, mistrů, či jiných jedinců, hlásajících svoji jedinečnost a neomylnost.

Budeme-li citem směřovat do vlastního nitra, jen stěží se opřeme o víru, papeže či něčí „jedinečnost“ – cit totiž vyžaduje vlastní zkušenost a niternou aktivitu – prožitek.

Jde o to, stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.

ZEZULKA, Josef. PŘEDNÁŠKY I. 2006 ISBN: 80-85238-23-3

Jedním ze základních pilířů církve je víra, přesněji neotřesitelná víra v Boha.

Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu – Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.

ZEZULKA, Josef. audionahrávka přednášky J.Z. před r. 1989

Vlastní hluboký prožitek je opakem víry – neověřené skutečnosti. Prožijeme-li citem, stane se tak daná věc našim vlastnictvím a ověřenou realitou. Jsem-li nositelem zkušenosti – vědění, odpadá důvod k víře.

Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.

ZEZULKA, Josef. SAMIZDAT před r. 1989

Zezulkova církev? – To je protimluv!

Neměnným pravidlem Života vždy zůstane, že jakýkoli odklon od rovnováhy, dříve či později, vykrystalizuje do deformací a úpadku. Hledání pravdy nesnese iluze a odklon od (konstruktivního) kritického myšlení.

Je-li upřednostněno uctívání a slepé následovaní “vyvolených mistrů a guru“ nutně takové společenství ztratí svůj směr a možnost poznávat Život tak jak ve skutečnosti je (měnit sebe a poznávat zákonitosti Života).

 

Církevní sekta SJZ

Jeden z žáků J.Z. přibližně po 25 letech od úmrtí J.Z. zakládá církevní sektu – SJZ, jejíž prvořadou náplní je víra a výrazným prvkem je především  uctívaní „pověřeného-pověření“. 

 

Představitel církve o sobě veřejně prohlašuje, že veškeré jeho činy jsou J.Z. jakoby posvěceny a že mu v Indii palmové listy řekly, že „vše dělá bez jediné chybičky“.

 

Svým posluchačům také sděluje, že ho jeho učitel údajně upozorňoval, že každý kdo půjde veřejně proti němu je černý – je černota.

 

Za dobu trvání církve tak její představitel označil již mnoho a mnoho lidí a odlišných názorů jako „špínu, černotu, fanatiky, ten druhý pól, zlo s nečistýma rukama a myslí“ atd.

 

Dle našich osobních zkušeností a z toho plynoucího názoru sekta (fanatičtí slepě věřící)  monstrózní inkviziční výzvou dost možná podmiňuje a omezuje svobodu slova (pod výhrůžkou právních kroků), jiné pohledy na život a osobní zkušenost s filosofií Bytí. – celý záznam omezování svobody a názoru ZDE – výzva 1h 02min)

 

Dle členů církve je dost možná z duchovního hlediska považováno za nepřípustné upozornit „pověřeného“ učitele na možné chyby v základních otázkách a to i kdyby měl žák pravdu. Více o pověření

Viz. odpověď žáka církve T. Pfeiffera: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“

 

 

Zakladatel SJZ o sobě ve slavnostní den otevřeného nebe dne 30.3. 2019 prohlašuje, že je „mistr“ a je tu již tisíce let. O těch, co mají jiný pohled na Životní filosofii Bytí s lítostí hovoří jako o psychopatech a dál uvádí:

 „Navíc se zde objevují jako vždy duševně vyšinutí fanatici, kteří se chtějí zmocnit jeho nauky a svýma nečistýma rukama a myslí nauku poškozují. V poslední době se dva takoví výtečníci objevili v Brně. Je mi jich z celé duše líto.“ (zdroj: T. Pfeiffer -www.josefzezulka.cz/pribeh-zaka)

 

 

Zezulka vždy žádal svoje žáky, aby mu jeho myšlenky zpochybňovali.

Je-li v jakékoli sektě, duchovní či náboženské společnosti prvořadě vyžadováno uctívání pověřeného (jedince a jeho ega), domníváme se, že takové činění nemá s životem a filosofií Bytí nic společného.

Hledání a žití pravdy (rovnováhy) musí být základním pilířem každého společenství snažícího se o pochopení Života (Boha) a vlastní změnu . 

Vzhledem k naprostému odklonu od nejzákladnějších duchovních pravidel (odklonu od kritického myšlení, vlažnost při hledání pravdy, uctívání deformovaného ega samozvaných mistrů) vnímáme církevní sektu SJZ jako :

„Společenství Tomáše Pfeiffera“

Tímto se od veškerých aktivit sekty SJZ, veřejně distancujeme.

 

 

Duchovní cesta vzhůru vždy byla, je a bude jenom jedna. To znamená měnit sebe.

Josef Zezulka si dle našeho vnímání Bytí přál, aby jeho myšlenky a léčení byly dále předkládány například i v náboženské společnosti(nikoli církví, kde převažuje prvek víry), či vědecké duchovní společnosti. Avšak nikdy by nemohlo být s odvoláním na filosofii Bytí základem směřování k víře (spoléhání na jiné).

Podstatou tohoto společenství by měla být vždy rovnováha citu a rozumu a směřování k vlastní zkušenosti – vědění (bratrství se vším – k Jednotě). Podstatou hledání nutně musí být vlastní hluboký prožitek – zkušenost (hluboké vědění).

 

Pokud by bylo založeno  duchovní společenství, mělo by ctít podstatu hledání pravdy a také přání J.Z., aby jeho osoba nebyla zbožňována. J.Z. by si nikdy nepřál, aby společenství neslo jeho jméno, nýbrž aby bylo založeno a pojmenováno po podstatě nauky – tedy Životní filosofii Bytí.

 

Svoboda nitra a cesta poutníka vnitřních vesmírů vede skrze rovnováhu rozumu a citu – vlastního niterného prožitku daleko za  ukázněním a církevním dogmatem vyvěrajícím z „víry“…

nebát se a pro-žít !

UMĚNÍ BYTÍ

 

J.Z. o víře

 

foto A.Ž.