Základní pojmy filosofie Bytí

30.06.2018

Filosofie Bytí Josefa Zezulky

Stručné vysvětlení některých pojmů,

které jsou v tomto podání užívány.

Podstata

je základní bezčasové a bezrozměrné bytí – původní základ, ze kterého vše vzešlo. Je nejvyšším pojmem a východiskem toho, co chápeme jako realitu, i toho, co pro nás zatím reálné není, co se vymyká smyslovému chápání. Je v ní obsaženo vše, co je projevené i neprojevené. Z ní vzešlo

Tvůrčí dílo,

které je v základě tímtéž jako Podstata, ale je to pouze její omezená část. Ta se od Podstaty oddělila a vytvořila to, co svými smysly chápeme – vidíme, hmatáme, slyšíme, chutnáme, čicháme. Tvůrčí dílo vzniklo dělením oddělené části Podstaty. Z ní povstala hmota, duch i vitální síly čili duše. Hmota, duch i vitalita vykrystalizovaly do čtyř základních prvků. Tomuto charakteristickému dění a dělení říkám

Tvůrčí čtyřka.

Tvůrčí čtyřka je představována čtyřmi tvůrčími principy, které jsou: dostředivost, odstředivost, žár a chlad. Z Podstaty vytvořily hmotu, ducha a vitalitu (duši).

Duch

při tvůrčím dělení podstatné části tvoří protipól ke hmotě. Je povahy myšlenkové. Z počátku jako anorganický duch stojí separátně mimo hmotu, později, když na planetě vznikají vhodné podmínky, spojuje se jeho malá část s hmotou a jeho převážná část zůstává anorganickou. Je to analogické s jeho protilólem, hmotou, kde se také jen malá část hmoty naší planety přetváří na organickou, a převážná část zůstává anorganickou. Ze spojení hmotné a duchovní části vzniká

Bytost.

Ta je zpočátku jen velmi primitivní a můžeme jí říkat třeba „virus“. Postupem času se převtěluje do vyšších a stále vyšších vývojových druhů a tím se zdokonaluje. Z počátku se převtěluje v rostlinných životech, později přechází do živočichů a tak postupuje výš a výše do člověka a přes řadu lidských vtělení bude v budoucnu postupovat vývojem dále do stále vyšších vývojových druhů. Bytost je v jedné části života vtělená, ve druhé nevtělená. Část svého života žije v těle, které jednou odkládá. My říkáme, že tvor zemřel, uhynul. Bytost odkládá své nevyhovující tělo a žije druhou část svého života bez těla, než se znovu převtěluje do nového hmotného života. Bytost je složena z hmotné a duchovní, jinak řečeno „psychické“ části. Hmotnou i duchovní část prochází

Duše,

která je jejich vitální – životní – silou. Anorganická hmota i anorganický duch mají každý svůj vlastní život, životní sílu – duši. Když se spojuje hmota a duch a vytvářejí tak vtělenou bytost, spojují se i oba duševní proudy a vytvářejí organnickou duši neboli vitální sílu – biologickou sílu – bioenergii. Ta je součástí bytosti, je jejím životem. Bytost má své

Vědomí,

je si vědoma svého bytí a toto vědomí postupem vývoje rozšiřuje a zkvalitňuje. Bytost prochází od nejmenšího elementárního útvaru k vyšším a vyšším tvorům. Vzrůstá, žije a této bytosti říkám

Vnitřní bytost

nebo také hluboká bytost a jejímu vědomí říkám

Podvědomí

nebo také „hluboké vědomí“.

Vědomí vnitřní bytosti nebo také „hluboké vědomí“. V něm je uložena paměť na minulé životy, obyčejně alespoň na ty nedávné, poslední. Vnitřní bytost žije mnoha a mnoha životy, asi tak, jako člověk žije mnoho a mnoho dnů od narození do smrti. Tomu každému jednotlivému životu říkám

Specifický život.

To je ten, který například žiješ nyní ty, čtenáři těchto řádků, od svého narození až do tohoto okamžiku. Předchozí život si asi nepamatuješ a budoucí si teprve připravuješ svými nynějšími činy a svým postojem vůči všemu a všem. To proto, že tvůj postoj i tvé činy se neztrácejí, ale odrážejí se. Tomu dění říkám

Zákon odrazu.

Snad je to ten zákon, kterému Indové říkají Karma. Je to zákon, který je nezrušitelný a absolutně spravedlivý. Svými činy a svým postojem k životu dokazuje člověk, jaký je. Jeho činění se odráží a vybírá mu jeho budoucí osud ve velké paletě osudů Tvůrčího díla. V tom bude žít svůj další specifický život. Tento život, který nyní žijeme, připravili jsme si v minulém životě za činnosti zákona odrazu. A aby náš příští specifický život byl lepší – abychom rychleji a lépe se dostávali ke svému cíli, aby odpadly životní útrapy a lidské bolesti, aby člověk byl ve svých životech šťasten a spokojen, za tím účelem bude psáno dále.

Je škoda, když člověk předkládaným naukám neporozumí jen pro neznalost pojmů. Ale je ještě větší škoda, když jim porozumí špatně. Proto předem předkádám tyto řádky.

 

Usedám ve svém klidu a vkládám svoji mysl do velké skutečnosti, která je bez hranic časových a rozměrných. Odtud se mysl vrací do chápání Tvůrčího díla, které z této nekonečné Podstaty vzniklo, a snaží se je plně pochopit.

ZEZULKA, Josef. BYTÍ : životní filosofie. 2012 ISBN 978-80-85238-85-3

Zdroj:

ZEZULKA, Josef. BYTÍ : životní filosofie. 2012 ISBN 978-80-85238-85-3