Opravdové vědění lze naleznout jen v hloubi a tichosti vlastního nitra.

I kdyby jsme našli toho největšího „mistra“ a dostali jsme ty nejhlubší myšlenky, nebudeme mít NIC, dokud je sami nenajdeme odvahu prožít, procítit a tím prolnout celou hloubkou vnitřní bytosti. Vlastní prožitek je jedinou možnou cestou k návratu do Jednoty, rovnovážnému Bytí a nastoupení opravdové duchovní cesty a hledání.

Koruna veškerého duchovního snažení

Základem i korunou veškerého duchovního snažení je meditace, vedoucí do hloubi vlastního nitra – opravdového a jediného „domova“. V mnoha a mnoha životech (inkarnacích) bytost prožívá a rozšiřuje svoji niternou podstatu hlubokým prožitkem. Ten buď pasivně přináší zákon odrazu (karma), nebo aktivní duchovní cesta a práce na vlastní změně vnitřní bytosti – nitru poutníka. Cestou i cílem poutníka vnitřních vesmírů je směr – JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE. (více o meditaci zde)

Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.

ZEZULKA, Josef. SAMIZDAT před r. 1989

Vnitřní a vnější svět

Rovnováha vnitřního poznání a vnější (hmotné) manifestace – života, je klíčem k harmonickému Bytí, stejně tak jako rovnováha rozumu a citu. Pokud by byl cílem pouze náš vnitřní vývoj, odkloníme se tak od Jednoty a podstaty Boha projeveného Bytím. Prosté a jednoduché Bytí, v harmonii s veškerým životem je naplnění lidského Božství.

Umělec Bytí tak hledá vědění ve svém nitru a díky niternému pochopení naplňuje a manifestuje život ve „hmotě“ ku prospěchu veškerého Bytí.

 

„Mistři“ a průvodci

Na cestě poutníka do vlastního nitra často doprovázejí průvodci – učitelé. Je velmi těžké či téměř nemožné naleznout cestu sám, jistě ale také záleží i na niterné zkušenosti poutníka, který v mnoha a mnoha životech v minulých inkarnacích již  mohl najít cestu, avšak mnozí jiní právě vykročili a ti zcela jistě potřebují svého průvodce – učitele.

 

Cesta – osud si poutníka často vybírá sama, stejně jako učitel. Dobrý učitel vede hledajícího k vlastní samostatnosti – průniku do vlastního nitra.  „Hloupý“ učitel vytváří závislost a vyžaduje být uctíván z důvodu jeho iluze o vlastní nadřazenosti a nedostižitelnosti. Mnoho jedinců se v dnešní době prohlašuje za „mistra“, čímž spíše ukazují svoji nekonečnou malost a duchovní nevyzrálost. Tyto jedince často poznáme podle přecitlivělosti k vlastní osobě, kritice a jakéhokoli zpochybňování jejich údajné velikosti a názorů.

Opravdový duchovní učitel sám sebe vnímá z nadhledu a s humorem.

 

Kritické myšlení a pozitivní zpochybňování

Základem samostatnosti a vnitřní odpovědnosti je kritické myšlení a pozitivní zpochybňování. Pokud by jsme pouze přejímali něčí myšlenky, a to třeba i dobré, nebudou našim niterným vlastnictvím a nepovedou nás k plnému pochopení. Přejímaní myšlenek vede pouze k ukáznění se a víře, ale to je málo, tím nepoznáváme jak to ve skutečnosti je.

Podstatou zpochybňování je i hledání obou pólů dané úvahy a tématu. Opravdové poznání vede ke znalosti (rozumové i citové) v plném rozsahu vrstev, odstínů a možných variant od „A-Ž“. Teprve plná znalost od toho čemu říkáme „zlo“ až po to čemu jsme se naučili říkat „dobro“ nás přivede k bezčasovému stavu daného tématu bez potřeby jakkoli jej měnit či svou vůlí ovlivnit.

 

Jednodušší směry a primitivní poznání a víra vede k dělení Života na povrchní „dobro a zlo“, a to mnohdy v té nejprimitivnější formě. Avšak opravdové vědění vede vědomí z dvojnosti do Jednoty, kde jedinou možnou cestou je plné pochopení a přijetí veškerých životních forem a projevů.

Vědění – jsem každý vždy a všude

Rovnovážné vědění – průnik do bezčasového Bytí a k neustálému trvání je výsledkem dlouhé cesty. Avšak kvalita a hodnota i toho nejnižšího průniku je shodná s tím nejvyšším – jak nahoře tak dole. Mnozí hledají ty nejvyšší duchovní stavy a zapomínají na prosté Bytí. Tím se vzdalují od celku a rovnováhy.

 

V mnoha starých a deformovaných kulturách můžeme bohužel vidět důsledky odklonu od prostého bytí. Kněží ve svých chrámech utíkají od reality života a snaží se hledat jen své blažené stavy – nirvány. Tyto staré směry které již dnes mají pouze fragment plného poznání,  často projevují svůj odklon od rovnováhy přikláněním se spíše k obřadnímu uctívání, které oživují obětinami a rituály, místo hledání souvislostí a vlastní hluboké niterné změny – vědění.

Cesta poutníka vnitřních vesmírů

Duchovní zasvěcenec si uvědomuje svůj klid, stejně tak jako vnitřní žár. Jeho nitro trvá v plném spojení protikladů – VROUCÍ KLID – A-U (AUM).

 

Dále pokračuje v rozšiřování na stále složitější jednoduchost – JÁ-KAŽDÝ – spojením protikladů E-I.

 

Cesta poutníka vnitřních vesmírů končí tam kde začala – IEOUA.

 

JÁ VŠEMU V KLIDNÉM NADŠENÍ

ilustrace A.Ž.