Prostý život J.Z.

Josef Zezulka byl velmi skromný člověk, mnozí o něm říkají že byl plachý, ale spíš by se dalo říct, že nerad zbytečně mluvil. Žil prostým a radostným životem, mezi jeho koníčky a radovánky patřily společenské tance a lukostřelba. Byl to tvůrčí člověk, výtvarně nadaný – sám aranžoval výlohu svého obchodu – Tržnice cukrovinek v Praze u Kinského zahrady. Pro přilepšení tvořil také ilustrace a obálky knih a pro obveselení sbíral vtipy a anekdoty. Zásadní byl jeho vztah k přírodě a zvířatům. Svého vlčáka Bojíčka vycvičil dokonce tak, že sám otevíral dveře návštěvám. Zezulku jste mohli potkat, jak „chodí za holkama“ jak říkal oblíbenému krmení labutí, které byly jeho dobrými společnicemi, když už měl lidí „tak akorát“. Velmi rád utíkal z Prahy, kde léčil a pracoval, do klidnějších míst, kde si mohl odpočinout a nabrat síly. Samostatnou kapitolou jsou víkendové a prázdninové cesty do přírody. Pojďme se společně vydat po jeho stopách na oblíbená místa, kde odpočíval, meditoval a psal nám dobře známé texty filosofie bytí, statě o léčitelství a duchovních praktikách. Jsou to místa, kde trávil hodně času, byl spokojený a jeho vliv je zde krásně cítit.

 

 

 

Jablečno

A hurá na lov! S loveckou vášní vegetariána se vydával na „lov“ hub a bylinek. Malebná víska Jablečno v kraji Křivoklátských lesů byla po dlouhé roky „top destinací“ pro nabírání sil a lov hub (které pak jedl celý týden a říkal jim „houby na tahání“). Zde si J.Z. mohl v pronajatém domečku dopřávat se svými nejbližšími chvíle odpočinku. Pamětníci na něj ještě dnes vzpomínají jako na „elegantního Pražáka“. O jeho schopnostech často ani nevěděli, což jistě uvítal.

 

Pozůstatky domu, kde trávil J.Z. volný čas s rodinou.

 

V těchto místech také napsal Bytí – filosofické úvahy a myšlenky. Dodnes je zde jeho vliv patrný – i ten med co prodává pán ze sousedství je tak nějak sladší 🙂

 

 

Jablečno Zezulka navštěvoval se svojí rodinou, maminkou, bratrem jeho ženou a také se svojí dlouholetou přítelkyní Simonou a její maminkou. Pamětníci říkají, že byl velký fešák a paní Simona mu pomáhala odhánět vdavek chtivé dámy, které si J.Z. svým vystupováním a vnitřní silou, bez jeho chtění, získal.

Kaple sv. Vojtěcha – Vrčeň

 

J.Z. se snažil, aby i jeho žáci měli co nejlepší vlivy pro duchovní snažení a poznávání. Tedy vlivy přírody – života a co nejméně lidských nepřirozených vlivů jako je hluk, umělé světlo, nerovnovážné myšlenky atd. U kaple sv. Vojtěcha a v nedaleké hájence tak probíhalo filosofické setkávání se zájemci a žáky J.Z. Mnoho let se scházeli a snažili se o širší poznání souvislostí a života.

 

Kaple sv. Vojtěcha, Vrčeň.

 

Žáci a pokračovatelé J.Z. zde trávili společný čas a zamýšleli se nad podstatou života. Výuka probíhala přirozeně – ne jako přednáška, ale formou diskuzí a společným hledáním pravdy – objevováním toho jak to ve skutečnosti je. Dogma zde nemělo žádné místo.

 

Pronajatá hájovna na samotě u kaple sv. Vojtěcha – Vrčeň

 

V době tvrdé totality komunistického režimu nebylo lehké scházet se a „nabourávat tak socialistický mír“. Časem museli i toto krásné místo opustit, protože jim to režim nedovolil a hrozilo tak mnohým represe a možná i vězení.

 

 

 

Kaple sv. Vojtěcha – Vrčeň.

 

Bohužel se i tento Plzeňský kroužek hledajících postupně rozpadl, stejně tak jako i další skupiny, kde někteří lží obhajují svoje údajně jedinečné pověření. Tak jako mnohdy, místo hledání prostého života a jeho zákonitostí, mnozí žáci hledali spíš svoji výjimečnost a jedinečnost. Dozví-li se člověk o reinkarnacích, často se ve své naivitě ihned „rozpozná“ jako nějaká ta slavná osobnost historie – no a tak tu hned máme plno všelijakých „králů, princezen“ a “ tisíciletých mistrů“. Škoda že nepochopili malost takového pohledu – vždyť jsme Jednota – JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE…

 

Studánka nedaleko kaple sv. Vojtěcha – Vrčeň

 

Já hledám jenom pravdu.

Staňkov

Později pan Zezulka trávil volný čas ve Staňkově na Třeboňsku u rodiny Měšťákových. Krajina rybníků mu poskytovala útočiště mnoho let.