Jak naučit „žížaly“ myslet ?

 

Josef Zezulka, měl stejně tak jako jeho předchůdci (přinašeči Vědění – Ježíš, Mojžíš, Noe, Thovt, Rišiové atd.), snahu o předání svého poznání dál – svým žákům. Ty mohl vybírat jen z toho, co bylo k disposici – podle toho v jaké době a míře poznání se daná kultura a vývojový druh nacházely.

 

J.Z. stejně jako Ježíš vybíral své žáky hlavně mezi prostými lidmi, kteří mohli jeho poznání alespoň z části pochopit a předávat dál. V dnešní době si téměř každý neseme nějakou deformaci – prostí lidé jich mívají méně.

 

Lidé si často představují, že žáci přinašečů jsou automaticky „svatí a vědoucí“. Je to ale velká iluze, která se naivně a nekriticky traduje už věky. I díky Zezulkovi však již můžeme pochopit, že lidský stupeň poznání je zatím velmi nízký a „svatost“ je spíše snaha o hledání cesty… tedy – myslet, myslet, myslet – meditovat, meditovat, meditovat a měnit sebe.

 

Představte si, že by Einstein mohl vybírat pouze mezi dětmi v mateřské školce… Kolik poznání by mohly děti pojmout???

 

Člověk je krizový tvor

 

Za svůj život měl J.Z. více žáků, ale mnoho z nich se odklonilo, či se časem vrátilo do starých směrů a vlivů, kde se přece jen cítili pohodlněji.

 

Ti, kteří zůstali, byli schopni pojmout jen poměrnou část poznání, kterou předávají dál, dle svých možností, rozsahu bytosti, karmických vazeb a osudu.

 

Člověk je první druh po zvířeti, a tak jeho schopnosti a rozsah vjemu nejsou až tak velké. Jeho „jsem“ je více vázáno na okolí a vnější vlivy tzn. rozum a pasivní příjem. Schopnost aktivně rozšířit ducha zatím není mnoho vyvinuta. O lidské namyšlenosti Zezulka rád říkal: „Člověk? – první tvor po opici a takovejhle kousek od žížaly – prostě nic moc“ 1)

 

 

Vyprchávání původního vědění

 

V minulých dobách po odchodu přinašeče docházelo velmi rychle k „vyprchávání“ rovnovážného poznání. Pochopení souvislostí bylo často umožněno pouze přímým kontaktem s vědoucím (přinašečem), který poznání svým vlivem ulehčoval.

 

V lidském stupni poznání dochází vždy, více či méně, k deformacím a odklonu od původního učení. V minulosti byly zakládány různé organizace, církve a další směry, které se více méně neúspěšně snažily dle možností zakladatelů a jejich žáků uchovávat původní zdroj a dané zaměření – směr.

 

Nejčastější deformací a odklonem od rovnováhy je slepá víra a pohodlnost. Pokračovatelé také ve víře o vlastní duchovní velikosti často zavádějí hledající k bezmeznému uctíváni jejich osoby. Z iluze o pověření se tak  bohužel často stal „všemocný nástroj“ víry automaticky potírající kritické myšlení a oponenty.

 

Je tedy na nás, zdali se nyní udrží myšlenky a poznání J.Z. v čistotě a plnosti. Základem je udržení čistoty a hloubky pochopení – napojení na životní pravdu Bytí a zároveň učení, které bude rozvíjet kritické myšlení.

 

Nová Vodnářská doba zároveň přinese vyspělejší jedince, kteří budou hlouběji (citem-nitrem) chápat myšlenky J.Z.

 

Kde tedy hledat pokračovatele vědění ? 

 

Lidský druh je poměrně nízký vývojový stupeň (krizový tvor) a pojmout poznání daleko přesahující možnosti rozsahu a stupně člověka, je doslova nadlidský úkol.

 

Ideální by byli filosoficky vyspělí lidé, kteří svojí kritičností a vnitřní prací pronikají do hloubky Bytí. Jejich vodítkem je tak hluboká meditace a poznání širších souvislostí. Těchto vyspělých bytostí se však v dnešní době nerodí mnoho a často nejsou okolím pochopeni.

 

Velmi dobrým zdrojem vědění může být také medium – citlivec, který je prostředníkem napojeným na vysoké poznání i po smrti přinašeče. Pravdu Bytí tak prostředník nemá z vlastní bytosti, ale čerpá ji skrze napojení na vyspělou bytost.

 

Podmínkou čistoty a kvality napojení je však udržení naprosté čistoty vlivového a emočního pole. Prostředník se musí vyhnout i všem dobrým, leč časem deformovaným kulturám a naukám. I sebemenší odklon může být příčinou ztráty či deformace napojení (a to aniž by si toho prostředník musel všimnout). Jsou zde také samozřejmě karmické vazby prostředníka, které mohou být příčinou ztráty napojení či přeladění na jiné entity a vlivy.

 

Je zde tedy logická možnost pověření-napojení ztratit, nebo zkreslit samotným prostředníkem.

 

Jenomže, když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.

ZEZULKA, Josef. BYTÍ : životní filosofie. 2012 ISBN 978-80-85238-85-3

Předávání pověření

 

Stejně tak jako je mnoho iluzí o pověření přinašečů, je možná ještě více iluzí o „předávání pověření“.

 

Mnozí se tak z naivity a nepochopení chytnou do „sítě“ víry v pověření, jejímž motorem jsou nenaplněné ambice a slepá víra zjednodušující podstatu Bytí a zákonitostí daleko přesahující lidského tvora a jím vytvořené organizace či struktury.

 

Do možnosti předávat dál poznání zákonitostí tak adept spíše vykrystalizuje. Život sám jej  vyzkouší a prověří a následně „pověří“…Bytím.

 

Druhou možností je zasvěcení, avšak k tomu dochází pouze výjimečně a může jej učinit pouze vyspělý jedinec (přinašeč či jiní vyspělí a z toho plynoucí rozsah atd.). Zasvěcení je tedy vyšší druh vědomí a poznání, než který je daný druh schopen získat vlastním postupem a zdokonalováním.

 

Ve své době byl pro pokračování Biotroniky a šíření filosofie Bytí vybrán veřejně známý žák J.Z. Ten byl bezesporu vhodným adeptem díky své pracovitosti a léčitelskému nadání. Proto mu také Zezulka předal nelehké poslání – předávat dál Biotroniku a filosofii Bytí s pomocí rozevřeného vnímání.

 

Tajuplné „pověření“ je tedy ROZEVŘENÍ MOŽNOSTI VNÍMAT životní pravdu bytí skrze přinašeče.

 

Možnost vnímat pravdu napojením na přinašeče má však svá úskalí a podmínku zachování čistoty vlivu. Kvalitu vnímání tak ovlivňuje prostředník, stejně tak jako vlivy, které na sebe nechá působit (je zde tedy logická možnost napojení ztratit, či zkreslit a to díky rozevření se deformovaným směrům a jejich vlivů)

 

Z nepochopení obsahu, rizik a odpovědností se pověření také může stát všemocný nástroj víry automaticky potírající kritické myšlení a oponenty..

 

K odklonu od podstaty filosofie Bytí  dojde vždy, je-li v diskuzi zcela nepřípustné zpochybňovat myšlenky učitele. Zezulka vždy žádal svoje žáky, aby mu jeho myšlenky v rámci diskuze zpochybňovali a vyvraceli.

 

Nemoc ze všech nejzávažnější – lidská blbost

 

I tentokrát přinašeč před svou smrtí pověřil více žáků úkoly a odpovědností za předávání a uchování nauky.

 

Jednomu z žáků („zedníkovi“) J.Z. řekl – „VAŠÍ POVINNOSTÍ JE PŘEDAT TO DÁL“ a na otázku o léčení odpověděl – „Vy budete jednou léčit lidskou blbost a to je nemoc ze všech nejzávažnější“ 2)

 

A tak „český Honza“ dostal od Josefa Zezulky pověření léčit lidskou blbost…

 

Aby se ta nejzávažnější lidská nemoc – BLBOST – nešířila jako epidemie, je vždy důležité aby člověk ne jen věřil, ale aby přemýšlel, hledal souvislosti a MĚNIL SEBE.

 

 

ilustrace Alexandr Ždímal

Zezulkův odkaz žije!

Je až symbolické, jak dva nejbližší žáci J.Z. ve svých životech zrcadlí jeho odkaz. 

 

Jeden z žáků tak rozvíjí Zezulkovu Biotroniku, obrovskou pracovitostí a za pomoci dobrovolníků buduje léčebné centrum, kde je pomáháno mnohým v těch nejtěžších chvílích.

 

Díky neskutečnému nasazení tak další pokračovatelé a žáci mají možnost hledat cestu, jak  dál rozvinout léčebný obor Biotronika.

 

 

Druhý žák „zedník“, je tichým pokračovatelem Životní filosofie BytíPovedlo se mu to, co mnozí hledají v odlehlých klášterech, vysoko v horách a poustevnách – naplnit odkaz odcházející doby dostředivé – JÁ JSEM – naleznout podstatu Bytí uvnitř, vstoupit do vnitřní bytosti.

 

Zásadní na jeho životním příběhu je to, že i přes (z lidského hlediska) „velmi vysoké duchovní stavy“ a vstup do samotného jádra Bytí  – zůstal „prostým zedníkem“ – normálním skromným a přátelským člověkem. Dál žije ve svém panelákovém bytě a naplňuje své Bytí tím nejprostším životem – čímž splnil povinnost předat dál svým životem filosofii Bytí a snad i vyléčit z části lidskou blbost (tedy iluze o „pověření a svatosti“).

 

Díky tomuto „pověřenému zedníkovi“ a jeho životní cestě prostého Bytí a hledání hlubokého „jsem“, máme  také i my lépe „prošlapanou“ cestu vedoucí do vlastního nitra – vnitřní bytosti. Další následovníci tak  mohou začít dále rozvíjet podstatu Zezulkova odkazu  – to znamená posun od bytosti vnitřní – k bytosti celkové ( bezčasovost-Tvůrčí dílo-Podstata)  

„JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE“

 

První krůčky

Díky těmto žákům Josefa Zezulky máme my všichni o něco lehčí cestu. Jistě, každý z nich má i své velké chyby a deformace (tak jako každý z nás – jsme jen lidé), ale důležité je to, že vykročili – vstoupili na cestu a to věru odvážně!

 

Je jen na nás, abychom kriticky promysleli možné chyby a změnili je na sobě a ve svých životech tak, aby další generace mohly mít zase o krůček lehčí cestu.

 

Každá bytost je unikátní a jedinečná. Každý, pokud zůstane věrný  pravdě a vnitřně opravdový, nalezne svou cestu – ať už je zedník, profesor, vědec, uklízečka nebo mnich.

 

Každý z nás je pověřený!

 

Život nás pověřil k Bytí

 

Já jsem je cesta, pravda a život vedoucí k vědomí - Jsem každý a vše co je i co není

ilustrace Alexandr Ždímal

BOŽSTVÍ JE ŽIVOT

prostota a jednoduchost v harmonii s Matkou Zemí a veškerým společenstvím na ní žijícím