Jak naučit „žížaly“ myslet ?

 

Josef Zezulka, měl stejně tak jako jeho předchůdci (přinašeči Vědění – Ježíš, Mojžíš, Noe, Thovt, Rišiové a další), snahu o předání svého poznání dál – svým žákům. Ty mohl vybírat jen z toho, co bylo k disposici – podle toho v jaké době a míře poznání se daná kultura a vývojový druh nacházely.

 

J.Z. stejně jako Ježíš vybíral své žáky hlavně mezi prostými lidmi, kteří mohli jeho poznání alespoň z části pochopit a předávat dál. V dnešní době si téměř každý neseme nějakou deformaci – prostí lidé jich mívají méně.

 

Lidé si často představují, že žáci přinašečů jsou automaticky „svatí a vědoucí“. Je to ale velká iluze, která se naivně a nekriticky traduje už věky. I díky Zezulkovi však již můžeme pochopit, že lidský stupeň poznání je zatím velmi nízký a „svatost“ je hlavně snaha o hledání cesty… tedy – myslet, myslet, myslet – meditovat, meditovat, meditovat – a měnit sebe. Své pokračovatele tak J.Z. vybírá z hrstky příznivců, kteří často vůbec nechápou podstatu života ani nauky. To dnes jeho žáci neradi slyší, protože se sami považují za „tisícileté mistry“).

 

Představte si, že by Einstein mohl vybírat pouze mezi dětmi v mateřské školce… Kolik poznání by mohly děti pojmout???

 

Člověk je krizový tvor

 

Za svůj život měl J.Z. více žáků, ale mnoho z nich se odklonilo, či se časem vrátilo do starých směrů a vlivů, kde se přece jen cítili pohodlněji.

 

Ti, kteří zůstali, byli schopni pojmout jen poměrnou část poznání, kterou předávají dál, dle svých možností, rozsahu bytosti, karmických vazeb a osudu.

 

Člověk je první tvor po zvířeti, a tak jeho schopnosti a rozsah vjemu nejsou až tak velké. Jeho „jsem“ je více vázáno na okolí a vnější vlivy tzn. rozum a pasivní příjem. Schopnost aktivně rozšířit ducha zatím není mnoho vyvinuta. O lidské namyšlenosti Zezulka rád říkal: „Člověk? – první tvor po opici a takovejhle kousek od žížaly – prostě nic moc“ 1)

 

 

Vyprchávání původního vědění

 

V minulých dobách po odchodu přinašeče docházelo velmi rychle k „vyprchávání“ rovnovážného poznání. Pochopení souvislostí bylo často umožněno pouze přímým kontaktem s vědoucím (přinašečem), který poznání svým vlivem ulehčoval.

 

V lidském stupni poznání dochází vždy, více či méně, k deformacím a odklonu od původního učení. V minulosti byly zakládány různé organizace, církve a další směry, které se více méně neúspěšně snažily, dle možností zakladatelů a jejich žáků, uchovávat původní zdroj a dané zaměření – směr.

 

Nejčastější deformací a odklonem od rovnováhy je slepá víra a pohodlnost. Pokračovatelé také ve víře o vlastní duchovní velikosti často zavádějí hledající k bezmeznému uctíváni vlastní osoby. Z iluze o pověření se tak  bohužel často stává „všemocný nástroj“ víry automaticky potírající kritické myšlení a oponenty.

 

Nyní záleží na nás, zda se udrží myšlenky a poznání J.Z. v čistotě a plnosti. Základem je zachování čistoty a hloubky pochopení – napojení na životní pravdu Bytí a zároveň učení, které bude rozvíjet kritické myšlení.

 

Nová Vodnářská doba zároveň přinese vyspělejší jedince, kteří budou hlouběji (citem-nitrem) chápat myšlenky J.Z.

 

Kde tedy hledat pokračovatele vědění ? 

 

Lidský druh je poměrně nízký vývojový stupeň (krizový tvor) a pojmout poznání daleko přesahující možnosti rozsahu a stupně člověka, je doslova nadlidský úkol.

 

Ideální by byli filosoficky vyspělí lidé, kteří svojí kritičností a vnitřní prací pronikají do hloubky Bytí. Jejich vodítkem je tak hluboká meditace a poznání širších souvislostí. Těchto vyspělých bytostí se však v dnešní době nerodí mnoho a často nejsou okolím pochopeni.

 

Velmi dobrým zdrojem vědění může být také medium – citlivec, který je prostředníkem napojeným na vysoké poznání i po smrti přinašeče. Pravdu Bytí tak prostředník nemá z vlastní bytosti, ale čerpá ji skrze napojení na vyspělou bytost. Tito zrozenci jsou na přechodu prvního (hmotného) a druhého (citliveckého) vývojového stupně člověka (na tomto přechodu zrozenci nejčastěji zakládají církevní sekty).

 

Podmínkou čistoty a kvality napojení je však udržení naprosté čistoty vlivového a emočního pole. Prostředník se musí vyhnout i všem dobrým, leč časem deformovaným kulturám a naukám. I sebemenší odklon může být příčinou ztráty či deformace napojení (a to aniž by si toho prostředník musel všimnout). Jsou zde také samozřejmě karmické vazby prostředníka, které mohou být příčinou ztráty napojení či přeladění na jiné entity a vlivy.

 

Je zde tedy logická možnost pověření-napojení ztratit, nebo zkreslit samotným prostředníkem.

 

Jenomže, když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.

ZEZULKA, Josef. BYTÍ : životní filosofie. 2012 ISBN 978-80-85238-85-3

Předávání pověření

 

Stejně tak jako je mnoho iluzí o pověření přinašečů, je možná ještě víc iluzí o „předávání pověření“.

 

Mnozí se tak z naivity a nepochopení chytí do „sítě“ víry v pověření, jejímž základem je touha něco znamenat, nenaplněné ambice a slepá víra. Snaha o zjednodušení podstaty Bytí a nepochopení zákonitostí potom vede k zakladání všelijakých církevních organizací a sekt s jediným pověřenm zástupcem Boha v čele.

 

Do možnosti předávat dál poznání životních zákonitostí adept spíše vykrystalizuje. Život sám jej  vyzkouší a prověří a následně „pověří“…Bytím.

 

Druhou možností je zasvěcení, které je velmi vyjímečné a mohou je poskytnout pouze  přinašeči a jiní vyspělí jedinci. Zasvěcení je tedy vyšší druh vědomí a poznání, než který je člověk schopen získat vlastním postupem a zdokonalováním.

 

Ve své době byl pro pokračování Biotroniky a šíření filosofie Bytí vybrán veřejně známý žák J.Z. Ten byl bezesporu vhodným adeptem díky svému citliveckému (mediálnímu) nadání. Proto mu také Zezulka předal nelehké poslání – předávat dál Biotroniku a filosofii Bytí s pomocí rozevřeného vnímání (tedy jako medium – prostředník).

 

Tajuplné „pověření“ je tedy ROZEVŘENÍ MOŽNOSTI VNÍMAT životní pravdu bytí skrze přinašeče.

 

 

Ztráta napojení – pověření

 

Možnost vnímat pravdu napojením na přinašeče má však svá úskalí a podmínku zachování čistoty vlivu. Kvalitu vnímání tak ovlivňuje prostředník, stejně tak jako vlivy, které na sebe nechá působit (je zde tedy logická možnost napojení ztratit, či zkreslit a to díky rozevření se deformovaným směrům a jejich vlivů).

K tomuto odklonu , upozorňuje J.Z., dochází zatím téměř vždy. Tentokrát byla možnost napojení ztracena díky nekritickému rozevření se prastaré a deformované kultuře, před kterou J.Z. svého žáka varoval. Avšak karmické vazby byly silnější a zkreslily tak vědomí a schopnost rozlišovat. Tohoto žáka, dle jeho vlastních slov, vede Šiva…

 

To je osud, jistě ne náhoda, i protože nás vede Šiva tímto způsobem“.

(citace zakladatele sekty SJZ – T. Pfeiffera z roku 2015 – biovid – Indie)

 

Pro doplnění vážnosti celé situace a velké ztráty pro lidstvo je třeba doplnit, že v témže období a pár dní po pronešení této věty tento žák v Indii ztrácí téměř na týden vědomí, nekomunikuje a jeho život je ve vážném ohrožení. Jen díky energii členů sekty se jej povedlo oživit.

Avšak od této chvíle již není nic jak dříve…možnost napojení na J.Z. je ztracena, čehož si všimnou jen ti, kteří jen nevěří, ale sami kriticky přemýšlejí a zdůvodňují si zákonitosti života v hluboké meditaci.

 

Z nepochopení obsahu, rizik a odpovědnosti se z pověření se tak následně stává všemocný nástroj víry automaticky potírající kritické myšlení a oponenty. Lidé tak obyčejně i po ztrátě napojení media  nekriticky následují jen prázdné a ztracené „pověření“ v milném domnění, že pověřený stále roznáší vědomosti přinašeče.

 

Nemoc ze všech nejzávažnější – lidská blbost

 

I tentokrát přinašeč před svou smrtí pověřil více žáků úkoly a odpovědností za předávání a uchování nauky.

 

Jednomu z žáků („zedníkovi“) J.Z. řekl – „VAŠÍ POVINNOSTÍ JE PŘEDAT TO DÁL“ a na otázku o léčení odpověděl – „Vy budete jednou léčit lidskou blbost a to je nemoc ze všech nejzávažnější“ 2)

 

A tak „český Honza“ dostal od Josefa Zezulky pověření léčit lidskou blbost…

 

Aby se ta nejzávažnější lidská nemoc – BLBOST – nešířila jako epidemie, je vždy důležité aby člověk ne jen věřil, ale aby přemýšlel, hledal souvislosti a MĚNIL SEBE.

 

 

ilustrace Alexandr Ždímal

Zezulkův odkaz žije…???

Je až symbolické, jak dva nejbližší žáci J.Z. ve svých životech zrcadlí odkaz dostředivé a klidové doby odcházejícího znamení ryb. 

 

Jeden z žáků tak rozevírá své nitro dostředivě deformovaným naukám (Šivovi) a ztrácí možnost napojení (tzn. podstatu pověření). Zakládá tak již bez napojení na životní pravdu církevní sektu SJZ, která je vložena do deformovaných struktur a její podstatou je především víra a uctívání zakladatele sekty.

Druhý žák nečinně přihlíží a stará se jen o svůj postup a „poznání“.

 

Další hledající tak budou muset začít sami od nuly mimo vliv původních posluchačů J.Z. Avšak díky celistvosti myšlenek je možné začít dále rozvíjet podstatu Zezulkova odkazu  – to znamená posun od bytosti vnitřní – k bytosti celkové ( bezčasovost-Tvůrčí dílo-Podstata)  a být tak kladnou složkou veškerého života – bytí.

„JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE“

 

První krůčky

Každá bytost je unikátní a jedinečná. Každý, pokud zůstane věrný  pravdě a vnitřně opravdový, nalezne svou cestu – ať už je zedník, profesor, vědec, uklízečka nebo mnich.

 

Každý z nás je pověřený!

 

Život nás pověřil k Bytí

 

Já jsem je cesta, pravda a život vedoucí k vědomí - Jsem každý a vše co je i co není

Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv, pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.

ZEZULKA, Josef. ODPOVĚDI. 2014 ISBN: 978-80-85238-46-4

ilustrace Alexandr Ždímal

BOŽSTVÍ JE ŽIVOT

prostota a jednoduchost v harmonii s Matkou Zemí a veškerým společenstvím na ní žijícím