Podstata Života, filosofie Bytí

15. 01. 2020

Čisté hledání pravdy

Josef Zezulka přinesl znalost zákonitostí života – Životní filosofii Bytí.

Základem této filosofie – stejně tak jako základem Života – je dle mého názoru především čisté hledání pravdy. Hledání pravdy je podstatou směřování k „já každý“ a možnosti hluboké niterné změny. Mnohdy jsou důležitější otázky než odpovědi. Aby se člověk nenechal jen táhnout, musí najít odvahu sám přemýšlet. Na základě poznaného měnit především sebe – získávat hluboké vědění a naplňovat je svým životem – BYTÍM.

 

Hluboké vědění vyvěrá z lásky, láska je jen hlubší a hlubší pochopení a cestu k pochopení nalézáme hledáním a žitím čisté pravdy…

 

HLEDAT – ŽÍT – MLUVIT PRAVDU

Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.

ZEZULKA, Josef. PŘEDNÁŠKY I. 2006 ISBN: 80-85238-23-3

Víra nevede k vědění – aktivnímu hledání pravdy

Nacházíme se však v čase, kdy jeden z žáků J.Z. (dle mého osobního názoru zcela v rozporu s podstatou filosofie Bytí, kterou je hledání pravdy – vědění) vkládá myšlenky zákonitostí Života do nerovnovážné struktury – církevní sekty SJZ, pasuje sám sebe na tisíciletého mistra a dost možná odvádí věřící od jejich vlastního niterného poznání k placení Indických rituálních obřadů.

 

Mnozí věřící nekriticky následují samozvaného mistra a platí obrovské sumy za Indické magické obřady. Dle mého názoru v rozporu s myšlenkami J.Z. a podstatou filosofie Bytí snad očekávají, že za úplatu v těchto magických obřadech naleznou vyčištění vlastní bytostné nerovnováhy – karmy a ega. Najdou se i tací žáci samozvaného mistra, kteří se snad domnívají, že jsou podobně jak vojáci povinni plnit rozkazy, a to i kdyby byly chybné (nesprávné), a je podle nich dokonce z duchovního hlediska na pováženou upozornit mistra na základní chybu a to i kdyby měl žák pravdu…

Cituji jednoho z nejbližších „mistrových“ učedníků:

„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“

 

Smlouvání a slepá víra

Považuji praktika sekty SJZ za obrovskou ostudu a odklon od samotné podstaty filosofie Bytí – hledání Pravdy – vědění.

 

Necelých 30 let po odchodu Josefa Zezulky se nejspíše opět jen smlouvá s pravdou a slepě věří. Věřící se snad nechávají jen táhnout a věří, že se vědění dá šířit vírou, že je pověření víc než pravda, že za duchovní službu je třeba platit obrovské finanční částky, že vlivovou čistotu udrží tím, že se podílí na deformovaných magických obřadech, že povinnost předávat dál filosofii Bytí se naplňuje tím, že se žák sám pasuje na mistra a nechá si věřícími klanět a líbat nohy

 

Ptám se vás přátelé, co z odkazu J.Z může zůstat třeba za 100, 600, 1000let??? …domnívám se, že opět téměř nic…

 

vytáhnout hlavu z písku

 

Podstata filosofie BYTÍ – hledání pravdy

Snad už je čas nemít hlavu v písku jak pštros a snažit se vidět věci tak jak ve skutečnosti jsou. Shora uvedené praktiky sekty samozvaného mistra jsou dle mého názoru již tak vzdáleny podstatě filosofie Bytí, že jsem musel požádat jiné pokračovatele Životní filosofie Bytí (kteří nejsou součástí církevních a Indických vlivů) o jejich aktivitu a ochranu základů odkazu filosofie Bytí – HLEDÁNÍ PRAVDY – VĚDĚNÍ.  (viz. článek – Žáci a pokračovatelé J.Z. Hledejme a říkejme jen pravdu)

Dovolím si zveřejnit i svůj pohled na základy podstaty filosofie Bytí naznačený v odpovědích na položené otázky.

 

Stejně tak jako Josef Zezulka i já prosím, aby mi nikdo nevěřil a vždy sám hledal odpovědi, protože i já se mohu mýlit. (Budu velmi rád, budou-li mé myšlenky na základě hluboké a čisté snahy o hledání pravdy zpochybňovány.)

Stejně tak poprosím, abychom vždy hledali jen čistou pravdu a snažili se jen o hlubší a hlubší pochopení s naladěním na hlubokou podstatu myšlenek Josefa Zezulky. Není až tak podstatné, kdo je žák či pověřený, ale mnohem více je důležitá snaha o čisté pochopení myšlenek zákonitostí života a vlastní změnu.

 

1) Šířil by J.Z. filosofii Bytí v Indii tak, že by své následovatele nechal platit velké finanční obnosy za údajné čištění karmy a ega, aby tak nakonec ztratili své „já“?

Josef Zezulka vždy upozorňoval své žáky, že duchovní služba a práce musí být zdarma. Také svým žákům říkal, že Indové smysl života neznají, aby do indie nejezdili, že tam poznání nenajdou. Upozorňoval také své žáky, že Indové mají nejtežší karmu. O karmě – zákonu odrazu hovoří jen v souvislostech nutné vnitřní změny, která se jiným způsobem nedá měnit.

 

Pokusím se svými slovy a poznáním o vysvětlení myšlenek J.Z. Mluvíme-li o opravdové duchovní pomoci, pak je tato pomoc čerpána z nekonečného zdroje Jednoty a nelze ji zpoplatnit či vyžadovat odměnu. Tato síla tedy nepatří jedinci a snaží-li se někdo o její přivlastnění a zpoplatnění, nemůže být v souladu s její podstatou a nemůže s ní tedy ani pracovat – sloužit – pomáhat. Žádá-li tedy někdo peníze za údajnou duchovní pomoc, je takový člověk obyčejný obchodníček, nabízející v lepším případě jen velké nic. V horším případě – například v Indii vám díky prastaré tradici, (která však již ztratila rovnováhu a pochopení a je jen udržovaná mantrami a obřadními rituály) nabídne dočasné vylepšení. Tedy podobně jako droga, či lék v podobě chemické sloučeniny. Tento „silově energetický lék“ však nevyvěrá ze zdroje Jednoty (bere energii pouze ze sítě „členů“) a neřeší podstatu – příčinu, ale jen částečně vylepšuje následek. A jako každá jiná droga, nepracující s příčinou, také něco „bere“. V Indii takový „chvilkový lék“ následně bere především vaši energii a odvádí od vlastního nitra – vnitřní bytosti. Vytváří dluh, který musíte brzy zaplatit i s vysokými úroky. K této deformaci dochází vždy, není-li udržena čistota – podmínka – duchovní služba a pomoc má být vždy zdarma.

 

Indové tedy neznají smysl života a žádají za své magické obřady tisíce korun. Největší neznalostí smyslu života je však odklon od aktivní niterné změny (hledání pravdy – vědění) a snaze v obřadních rituálech pouze vnějšně dočasně ovlivňovat své hmotné stavy (životní události, rodinné záležitosti, náladu atd.). Avšak opravdová duchovní práce a to nejen na karmě vyvěrá z rovnováhy poznání (analogie-rozumu a citu-niterné zkušenosti) a aktivní hluboké vnitřní změny. Toto poznání však Indové nemají a v této kultuře tak nacházíme jen fragmenty původního celistvého učení. Tyto fragmenty a neznalost celku tak vždy vedou k jednostrannému posilování bytosti – černé magii.

Tedy z logiky věci – koupit si vyčištění karmy (vlastní změny – hlubokého pochopení) nejde, a nikdo kdo pochopil Životní zákonitosti tak ani činit, platit či žádat nemůže.

 

Bude-li se někdo snažit tvrdit, že šíří filosofii Bytí tím, že si nechá za peníze čistit karmu a ego (měnit nerovnováhu vnitřní bytosti), bude to stejné jako by tvrdil, že šíří dobro – zlem, světlo – tmou, VĚDĚNÍ – VÍROU.

 

Ctít staré nauky tím, že svou účastí a finančním podporováním oživuji deformované rituály a obřady, je podle mne dosti značnou iluzí a odklonem od myšlenek Josefa Zezulky – „Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv, pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí“.

 

Jako opravdu smoutnou a zavádějící iluzi považuji názor jednoho z žáků J.Z. Tento žák věří, že je nutné prokazovat respekt i chybným naukám tak, že se plně ponořím do deformovaného vlivu, který byl pěstován a zesílen lidstvem po dlouhou dobu. 

Ty co by našli odvahu odpoutat se od chybného a kriticky přemýšlet (odstraňovat lidské nepochopení a deformace) tento žák podivuhodně přirovnává k „duchovním rasistům“ (záznam 54.44min).

 

 

2) Nechal by si Josef Zezulka klanět, líbat nohy svými pokračovateli a nazýval by sám sebe mistrem?

Josef Zezulka znal zákonitosti života, chápal tedy i nutnost naplnění prostého Bytí odpovídající danému stupni vývojového druhu. Člověk není zatím až tak vyspělá bytost jak se domnívá a jeho projev má být v rovnováze s jeho stupněm a přirozeností.

 

Josef Zezulka byl především skromný a prostý člověk, který by nikdy nepřistoupil, aby jej ostatní obřadně uctívali (klaněli se mu či dokonce líbali nohy). Opravdový duchovní mistr (vyspělá bytost kterou byl i J.Z.) nikdy nebude žádat o povrchní nazývání mistrem,  natož aby se jím sám takto obřadně a veřejně nazýval. Vyspělá duchovní bytost své žáky vede především k samostatnosti a naplnění rovnovážného Bytí ku prospěchu Života jako celku.

 

Svou „úctu“ učiteli – průvodci tak žák naplňuje především svými činy a vlastní niternou změnou.

 

Bude-li se někdo sám nazývat „duchovním mistrem“, jistě půjde spíše o ubohou touhu ješitného ega. Tedy slaboduchého ega, které ještě ani z části nepochopilo, že nemá hledat „vládnutí a uctívámí“, ale pouze a jen prosté Bytí.

 

Vyzval-li J.Z. svého žáka k povinnosti předávat dál filosofii bytí (vědění-pravdu), jistě to neznamená, že jej pověřil sám sebe nazývat mistrem, či šířit vědění vírou a vyžadovat klanění vlastnímu ješitnému egu. Jistě jej nevyzval ani k tomu, aby na základě lži o pověření zatáhl hledající k placení obrovských částek za deformované magické obřady odvádějící od vnitřní bytosti a aktivní niterné změny.

 

 

3) Založil by Josef Zezulka církev nesoucí jeho jméno, kde by prvořadou náplní byla víra (a to především víra v pověřeného a pověření)?

Josef Zezulka o víře:

„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit můžu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to jak to vlastně je“.

 

„Jde o to, stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám jen táhnout nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední ale nechávám se táhnout“.

 

„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu – Kdepak, já v něho vím a to je víc.“

 

Církevní struktura ČR a její zákonná podstata spočívá v tom, že je církev zřizována pro naplnění víry – pouze a jen víry. Tím se církev liší od jiných světonázorů či filosofií.

 

Víra nevyžaduje vlastní zkušenost, ale opírá se o zkušenost jiných. Víra není prvořadě o citu, ale především o přijetí (klidně i rozumem) zkušeností či víry někoho jiného a to i bez nutnosti vlastního pochopení či prožitku.

 

Filosofie Josefa Zezulky je však v přímém rozporu s podstatou církve – vírou. Podstatou životní filosofie Bytí (vědění) je vlastní niterná změna, vyvěrající z hlubokého poznání životních zákonitostí. Hluboké poznání je tvořeno rovnováhou rozumu (analogie života – pochopení souvislostí) a citu (hluboké vlastní zkušenosti aktivní cestou získané v meditaci).

 

Podstatou životní filosofie je tedy opak víry – vědění.  Víra (a to dle J.Z. i dobrá víra) člověka vždy jen pasivně táhne – nevyžaduje vlastní zkušenost. Vědění vždy vyvěrá z vlastní zkušenosti nebo k ní vší snahou směřuje. Pokud byste se pokusili založit církev (společenství) jejímž cílem by dle podstaty filosofie J.Z. bylo hledání vědění, tak se vám to nepovede, protože zákony a podstata zřizování (smyslu) církve to neumožňují. 

 

Vždyť je to tak prosté k pochopení – pokud se životní zákonitosti stanou naší hlubokou citovou zkušeností – nemluvíme o víře, ale o znalosti, tedy VĚDĚNÍ.

Považuji tedy založení a praktiky církve (jejíž podstatou musí být a je víra) s názvem J.Z. jako naprostý výsměch Zezulkovi a také jako zcela obludné zneužití samotné podstaty filosofie Bytí – hledání pravdy – vědění.

 

 

4) Dovolil by J.Z, aby se žáci vnímali jako vojáci a plnili něčí (nejen) chybné rozkazy či dokonce považovali z duchovního hlediska za pováženou žít a hledat pravdu (tedy i upozornit učitele na zásadní chybu)?

 

Zezulka vždy žádal aby mu nikdo nevěřil, ale aby každý sám přemýšlel.

 

Jistě by tak nikdy nemohl přistoupit na myšlenku z duchovního hlediska považovat na pováženou upozornit učitele na zásadní chybu. 

 

Dost možná by však považoval z duchovního hlediska na pováženou, že by někdo plnil něčí (a to i třeba nevyřknuté a rádoby pověřené) rozkazy. Obzvláště by se víc než jistě podivoval, proč hledající se znalostí myšlenek filosofie Bytí mají potřebu zcela nekriticky následovat chybné „rozkazy“ a platit nehorázné sumy za magické obřady odporující selskému rozumu a niterné změně.

 

Osobně se domnívám, že stejně tak by považoval z duchovního hlediska na pováženou, kdyby jeho následovatelé víc než hledání čisté pravdy a hloubky podstaty jeho myšlenek fanaticky bránili víru v pověřeného a pověření.

Pokud se tedy žáci jakéhokoli „učitele“ považují za vojáky co musí plnit i chybné rozkazy, či se domnívají že je z duchovního hlediska nepatřičné upozornit učitele na zásadní chybu, je takové smýšlení především vizitkou hlouposti a chyby někoho, kdo se snad z ješitnosti ega mylně považuje za učitele (mistra).

 

P R A V D A   A   M Y Š L E N Í   B O L Í

A-Ž

nelze vědění šířit vírou (a to ani dobrou, střední, rovnovážnou..) – nelze pověření nadřazovat nad pravdu – nelze obchodování a smlouvání s karmou považovat za duchovní službu a pomoc – nelze ješitnost ega nazývat duchovním mistrovstvím – nelze udržet vlivovou čistotu a nechat se při tom vést „Šivou“ – nelze plně pochopit zákonitosti života a sám je nežít – nelze sklouznout k pohodlnosti (a to i dobré) víry a vydávat se za pokračovatele J.Z. – nelze pohodlnost a sklouznutí zpět do dřívějších vlivů (klanění a líbání nohou samozvaných mistrů a placení za jejich magické obřady) vydávat za pochopení a žití zákonitostí života – nelze vlastní nepochopení deformací a sklouzávání k pohodlnému smlouvání vydávat za „lásku a ctění“ základních nauk – nelze plně pochopit vůli J.Z. a vyzívat při tom Žít lži a to i kdyby byly od pověřeného – nelze slaboduchou ješitnost a slepou víru ve vlastní  neomylnost prezentovat jako vůli a pověření J.Z.

ale vždy LZE – najít odvahu a začít 

HLEDAT – ŽÍT – MLUVIT PRAVDU

 

 

J S E M    K A Ž D Ý    V Ž D Y    A    V Š U D E

Bratrstvo Života

Lidstvu je v rytmu dvou tisíc let vždy přineseno čisté poznání, avšak zatím nikdy nebylo udrženo a naplněno v čistotě. Tento odklon je obyčejně tvořen především zbabělostí, sebezbožštěním, smlouváním, slepou vírou a pohodlností, která ještě ani nenašla odvahu hledat, žít a říkat pravdu. Tedy především snahu bez smlouvání a nechávání se jen někým táhnout přibližovat se sám k čistému pochopení nezkresleného obsahu myšlenek těch, co vědění životních zákonitostí přinesli.

podstata přechodu do věku Vodnáře