Není problém umřít, ale narodit se…

12. 12. 2018

Není problém umřít, ale narodit se...

13.12. 2018 je 26. výročí „odchodu“ Josefa Zezulky. Nic se neztrácí vše zůstává…

Není problém umřít, ale narodit se…1)

Smrt?

13.12. 2018 je 26. výročí „odchodu“ Josefa Zezulky. Nic se neztrácí vše zůstává… Tak jako příliv a odliv, nádech a výdech, tak i člověk přichází a odchází, odkládá hmotnou schránku a duch jde dál…

 

 

foto A.Ž.  13.12.2018 1653 m.n.m.

Doma na druhém břehu

Ve světě ducha – v druhé polovině osudu, si pamatujeme vše ze života ve hmotě. Lidé pak často po smrti bloudí aniž by věděli, co se vlastně stalo, kde se to ocitli. Paměť a vzpomínky ztrácíme až s novým zrozením do hmotného těla a dalšího osudu. Procházíme mnoha a mnoha životy vývojem od nejprimitivnějších elementárů, přes rostliny, živočichy, lidské zrody a dále do vyspělejších vývojových druhů po člověku. Tito vyspělejší jsou z našeho hlediska v budoucnu, i když v důsledku jsou již teď, vždy byli, protože čas není… Rozsah a hloubka našeho vědomí určuje to do jakého druhu a osudu se narodíme.

 

 

foto A.Ž.

Dej pozor, co si přeješ

Život bez hmotného těla je podobný a jako zde a přece hodně jiný, myšlenky se okamžitě projevují. Každý tak zažívá to, co opravdu je hned bez času na změnu, bez posupného prožívání v čase. (Čas ve hmotě je naším postupem a zároveň naší ochranou). Duch je svobodnější, ale zároveň zodpovědnější za své myšlenky a přání. Dej pozor co si přeješ – vše je okamžitě projeveno a zrealizováno, včetně důsledků z toho plynoucích. To co se ve hmotě odráží s velkou časovou prodlevou, je v duchu hned TEĎ.  Jdeme-li za života v hmotě cestou k jednotě a životu, v části bez hmotného těla (to čemu lidé říkají „po smrti“) je nám dovoleno až nepředstavitelné osvobození a průnik do samotné podstaty Bytí.

 

 

foto A.Ž.

Učitel jednou za 2000 let

Josef Zezulka šíří svého ducha hluboce překročil rozsah a osud člověka. Byl učitelem, jaký se rodí jednou za dva tisíce let, vždy na přelomu dob, tak aby pomohl urychlit svým poznáním vývoj nižšímu vývojovému druhu – člověku (tak jako Ježíš, Mojžíš, Abrahám, Thovt… Noe).

J.Z. se narodil o Velikonocích a zemřel před Vánoci. Odcházel takřka nepoznaný v pražské nemocnici v nesnesitelných bolestech s pásovým oparem trojklaného nervu. Nepřál si, aby tu byl držen smutky druhých více, než mu osud a jeho nemoc dovolila. Věděl, že na druhé straně, bez těla, nám bude svým vlivem prospěšnější.

 

 

foto A.Ž.

Jak ukázat všechny barvy světa člověku, který je takřka slepý?

Za svého života měl snahu předat svoje vědomosti a „umění“ biotronické léčby svým žákům. Ale jsme jen lidé a tak je pro nás těžké, blížit se rovnováze a Jednotě.

 

 

foto A.Ž.

Vaší povinností je dát to dál 2)

říkal posluchačům, kteří byli schopni alespoň částečně vnímat učení, které jim předkládal. Zezulkovi žáci měli možnost napojení na životní pravdu bytí skrze svého učitele – jen stěží však tento odpovědný závazek naplňují. Nemají to lehké, jdeme z doby hlubokého duchovního propadu a odklonu od bratrství, od jednoty a pochopení. Jak Zezulka předpověděl – ti, kteří byli za života kolem něho jako obvykle, zklamali. Neudrželi rovnováhu a čistotu a vrátili se zpět do svých starých zvyků a vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji. Místo pochopení a předávání učení dál raději nedělají téměř nic, pěstují své ego nebo zakládají církve vyžadující jen slepou víru a ukáznění.

 

 

foto A.Ž.

Cesta je jen jedna, měnit sebe.

Je tedy na každém z nás, půjdeme-li cestou vlastní změny a hlubokého pochopení a prožitku, nebo se jen necháme táhnout nějakou vírou a to třeba i dobrou.

 

 

foto A.Ž.

Zezulkův odkaz žije

Zezulkův odkaz žije v jeho myšlenkách – ve filosofii Bytí. Umožňuje nám chápat souvislosti a stát se hybnou silou vlastní hluboké změny a snahy jít cestou rovnováhy a harmonie. Před 26 lety J.Z. ztratil hmotné omezení a opět mohl plně projevit svoji vnitřní podstatu – IAUE – JÁ JSEM KAŽDÝ A VŠE CO JE I CO NENÍ.