Co je meditace?

Meditace je „přemýšlení citem“ – vcítění se – její podstatou je hluboký prožitek a z toho plynoucí vlastní zkušenost.

 

Než nás ve škole úspěšně odnaučili vnímat emočně – citem, byla pro nás meditace běžnou a každodenní „rutinou“. Malé dítě vnímá svět prožitkem mnohem více než dospělí.

 

Tak jako každý používáme nějakou mírou rozum, stejně tak přirozeně používáme i cit. V různých dobách a kulturách se mění způsob vnímání a rozvíjení citové či rozumové složky. Ideálem a cílem duchovní cesty je rovnováha rozumu a citu. Své „vím“tedy opírám o analogii – rozum v rovnováze s citem – hlubokým prožitkem.

 

V mnoha a mnoha životech – reinkarnacích – bytost ztrácí svoji paměť (rozumové znalosti), avšak hluboko prožité zkušenosti se stávají hlubokým vlastnictvím, které k nám mohou promlouvat  jako „vnitřní hlas“ svědomí.

 

foto A.Ž.

 

Hloubka meditace

Tak jako můžeme přemýšlet rozumem s různou kvalitou – tedy soustředěně, povrchně, zbrkle, atd… stejně tak můžeme i meditovat – prožívat citem v různých hloubkách. Můžeme například citem pasivně přijímat vlivy z okolí (a to jak kladné, tak záporné) a ty můžeme prožít povrchně nebo celou svojí bytostí.

 

Chceme-li jít aktivní duchovní cestou, bude našim cílem hluboká vnitřní změna, která vyžaduje aktivní a vědomou schopnost vcítění. Budeme v citu pracovat na cílené změně vnitřní bytosti – vlastního nitra – srdce – vnitřního vesmíru…

 

foto A.Ž.

 

Jak začít ?

Aby naše cesta do vlastního nitra (a pak dále) byla bezpečná, musíme napřed pochopit základy života – analogii Bytí a podstatu vývoje. Lidský druh je první tvor ve vývoji, který má možnost aktivní změny. Jelikož je jeho schopnost rozšíření a vnímání v celistvosti  zatím poněkud nedokonalá, je velmi důležité, aby člověk na počátku hledání a meditace pochopil své bratrství se vším, tzn. aby nebyl příčinou smrti nižších bytostí, neničil svoji schránku alkoholem, cigaretami a jinými drogami.

 

Pokud by člověk nepochopil tyto základy a nezměnil by svůj způsob života, jeho citová složka by dalším zesilováním jen kopírovala odklon od podstaty vývoje a smyslu meditace – praktik. Člověk by se tak jednostranně zesiloval v rozporu s celkem a dříve či později by se stal nerovnovážným – „černým“.

 

Zcela nutným začátkem meditací je také poměrně dlouhá doba, kde člověk hledá souvislosti a smysl vývoje, svoje bratrství s veškerým životem, zákony tvůrčího díla, první úvahy nad bezčasovostí a z toho plynoucí pochopení smyslu života a nutné vlastní změny. 

 

foto A.Ž.

Proč meditovat

Vývoj bytosti je veden skrze niternou změnu. Ta je buď pasivní – zákonem odrazu (karmou, která učí prožitkem dějů, které jsme sami způsobili), nebo aktivní vlastní změnou v souladu s vývojem – tedy směrem: JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE. Dojde li člověk po mnoha zrozeních (reinkarnacích) do určitého vývojového stupně, začne přirozeně sám hledat souvislosti a zákonitosti veškerého života – Jednoty – Boha.

 

Je dobré si uvědomit, že meditovat umí každé malé dítě, ale je velký rozdíl mezi tím, zda bytost pouze citem přijímá vlivy a podněty z okolí, nebo aktivně a cíleně mění svoji niternou složku – vnitřní bytost.  AKTIVNÍ Duchovní cesta vyžaduje znalost vývoje, jehož cílem je vlastní změna vedoucí vnitřní bytost k rozšíření na vše, co je.

 

foto A.Ž.

 

Pomocníci – učitelé

Lidé se často domnívají, že jsou „pány tvorstva“ a že jejich bytost už je blízko s plynutím s Bohem – Celkem. Ale skutečnost je taková, že člověk je zatím velmi jen člověk – první po opici a takovýhle kousek od žížaly :). Náš mozek zatím bohužel není ani schopen chápat pojem bezčasovosti a tak nemůžeme očekávat, že naše úsudky budou znenadání blízké širší realitě – Bohu.

 

Není tedy možné očekávat, že by člověk sám našel rovnovážnou cestu vedoucí až do Jednoty.

 

Na cestě k nejvyššímu poznání jsou v lidském stupni nutní učitelé – pomocníci. Každé dva tisíce let se rodí „bytosti srdce“, které svým vývojem a poznáním mnohonásobně přesáhly lidský druh, a tak nám mohou pomoci v hledání pochopení zákonů Bytí. Pokud tyto přinašeče poznání nezabijeme dříve, než nám předají své vědění, můžeme díky nim získat bezpečnou cestu k vlastnímu nitru a dále k bezčasovosti a přiblížení ke spojení s Tvůrčím dílem až do samé Podstaty.

 

Díky těmto bytostem, které přicházejí s plným vědomím Jednoty tak máme možnost postupně získávat širší pochopení a cestu do vlastního nitra vedoucí k prostému Bytí v harmonii s veškerým životem. Toto poznání nás může dovést k vnitřní samostatnosti a nacházení odpovědí pomocí vlastního aktivního prožívání. Každá bytost tak v jistém smyslu může dojít k plné vnitřní samostatnosti.

 

foto A.Ž.

 

Aktivní duchovní cesta – Praktika

Základem duchovní cesty nemůže být jen vlastní vývoj, to bychom pracovali jen pro sebe, a to je málo. Protože jsme částí celku, náš cíl musí být návrat k celku a bytí pro celek. Tedy vlastní duchovní práce je jen prostředek pro Bytí a Život v harmonii s Jednotou – Celkem – veškerým životem.

 

Jsou-li praktika – duchovní návody správné a rovnovážné, vždy vedou hledajícího k poznání – JÁ JSEM KAŽDÝ VŽDY A VŠUDE.

 

Praktika – návody pro duchovní snažení a hlubokou meditaci tak vždy předávají ti, kteří je v dané části již sami prošli. Ti mohou být hmotní, či nehmotní, a vedou člověka díky své vyspělosti. Nehmotní učitelé mohou být i výrazně vyšší než učitelé lidští. Je dobré si uvědomit, že člověk je první tvor po opici, po něm budou logicky další a další vývojové stupně.

 

Pomocníci tedy mohou být různě vyspělí a to dle naši vývojové kvality, záměru a osudu. Přinačeč je NEJŠIRŠÍ A PLNÉ VĚDOMÍ, avšak pomocníků je celá řada, stejně tak jako je mnoho a mnoho dalších vývojových stupňů a projevů bytostného života po našem vývojovém stupni člověka. Nehmotným pomocníkům, kteří jsou jen o pár krůčků od člověka někteří říkají „andělé, průvodci, starší bratři…“. Tito pomocníci jsou vůči přinašeči zatím řádově méně vyspělí.

 

Samotné návody a duchovní praktika kopírují vývoj a jdou od bytosti vnější (pochopení zákonitosti, očištění, sladění se a práce na základní životní změně) do samotného jádra bytosti vnitřní a dále k bytosti celkové – bezčasovému vjemu, Tvůrčímu dílu a Podstatě. V dalších postupech se také zapojuje nabírání sil (dechová praktika) a práce s vlastními silami, které se spojují s vědomím Jednoty – tato silová praktika však vždy musí být vedena „mistrem nitra“, jinak  mohou být velmi nebezpečná a vést k zásadnímu poškození bytosti i okolí.

 

Praktika samotná však nejsou cestou – jsou jen pomocníkem při urychlení vlastní vnitřní změny a z toho plynoucího postoje a naplnění života v souladu a ku prospěchu veškerého života.

 

Těm, kterým se podařilo překonat čas a dojít k hranici spojení všeho „TEĎ A TADY VŽDY A VŠUDE“ tak mohou plně pochopit, že nejvyšším lidským  duchovním stavem je prosté bytí v harmonii s veškerým životem a Matičkou zemí. 

 

foto A.Ž.

Více o meditaci J.Z.

 

Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.

ZEZULKA, Josef. SAMIZDAT před r. 1989