Meditace J.Z.

18.03.2019

Co je vlastně meditace?1)

 

Jako ke každé duchovní práci i zde je nejprve potřebí klid. Vyhledáme klidné prostředí, usedneme do pohodlné a vždy stejné posice, do takové, která nám vyhovuje a na kterou jsme si zvykli.

 

Vytvoříme v sobě klid a budeme přemýšlet o určitém problému. V našem případě to bude přemýšlení o druhých tvorech, o jejich životě, vlastnostech, o jejich radostech i starostech, o celém jejich životním postoji a projevu. Pak budeme přemýšlet o sobě, o svém původu, o vyspívání své bytosti až k člověku, o svém bratrství s ostatními, o tom, že jsem jednou složkou Tvůrčího díla jako ostatní, o tom, že konám zlo, když vyžaduji vraždění druhých pro najedení, když to stejně k jídlu nepotřebuji, o karmě ve spojení s tímto případem, o tom, že mám vyspívat ke kultuře a ušlechtilosti a přestat být barbarem.

 

Doposud jsme přemýšleli. Zaměstnávali jsme mozek. Seznamovali jsme se s problémem jako lidé toho jednoho života, rozkládali jsme problém před sebou v časovosti.

 

Nyní zastavíme myšlenky. V hlubokém klidu přestaneme být určitou – lidskou – bytostí. Budeme se stahovat do svého nitra. (Pozor nejedná se o místo někde na těle. To zapomeneme. Jedná se o směr dovnitř, k základnímu pojmu bytí.) Bude jenom „Jsem“ a to bude stát nad životy. V klidu pak splyne s dříve promýšleným problémem, sžije se s ním, stane se jím a tak ho plně pochopí.

 

V plném pochopení roste láska a nastává to veliké, co by jinak karma dlouho a bolestivě vytvářela. Nastává změna postoje, změna na nás samotných. V pochopení stáváme se jinými, ale ne jinými lidmi tohoto života, který právě žijeme, ale jinými ve svém hlubokém jádru. Meditační problém se stává naším niterným majetkem. V dalším našem životě budeme už jiní. Zkušenost získaná hlubokou meditací bude k nám mluvit jako hlas svědomí a nedopustí, abychom byli, jak je v našem případě – barbary a vrahy. Ale hlavně, vyhneme se zdlouhavému a bolestivému učení, karmě.

 

Tak musíme poznávat zákon odplaty, karmu, abychom pochopili přirozenou cestu vzhůru, a meditaci, abychom pochopili vnitřní změnu. Musíme poznat analogii mezi karmou a duchovní cestou abychom pochopili princip, proč máme duchovní cestu nastoupit. Abychom také v této analogii poznali, proč máme činit právě tak a ne jinak.

 

Duchovní cesta vzhůru vždy byla, jest a bude jenom jedna. To znamená měnit sebe.2)