Základem církvevní struktury v ČR je víra, tím se církev liší od jiných světonázorů. Víra – tedy důvěra v něco, co nelze ověřit – může mít potenciál stát se předstupněm vědění. Avšak pohodlná víra se obvykle spokojí s pouhou důvěrou v údajnou cizí zkušenost, iluzi, představu, mystifikaci nebo manipulaci. Slepou vírou se dají lehce manipulovat davy i omezovat svoboda myšlení a brzdit hledání poznání – vlastního prožitku – vědění.

 

Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.

ZEZULKA, Josef. PŘEDNÁŠKY I. 2006 ISBN: 80-85238-23-3

Mezi vírou a citem je velký rozdíl, víra vůbec nemusí vyvěrat z citu, můžeme uvěřit jen z rozumu a ukáznění – podívejme se například na rozšířenou iluzi – víru v pověření papežů, guru, mistrů, či jiných jedinců, hlásajících svoji jedinečnost a neomylnost.

Budeme-li citem směřovat do vlastního nitra, jen stěží se opřeme o víru, papeže či něčí „jedinečnost“ – cit totiž vyžaduje vlastní zkušenost a niternou aktivitu – prožitek.

Jde o to, stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.

ZEZULKA, Josef. PŘEDNÁŠKY I. 2006 ISBN: 80-85238-23-3

Jedním ze základních pilířů církve je víra, přesněji neotřesitelná víra v Boha.

Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu – Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.

ZEZULKA, Josef. audionahrávka přednášky J.Z. před r. 1989

Vlastní hluboký prožitek je opakem víry – neověřené skutečnosti. Prožijeme-li citem, stane se tak daná věc našim vlastnictvím a ověřenou realitou. Jsem-li nositelem zkušenosti – vědění, odpadá důvod k víře.

Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.

ZEZULKA, Josef. SAMIZDAT před r. 1989

Zezulkova církev? – To je protimluv!

 

Církevní sekta SJZ

Jeden z žáků J.Z. se odklání od rovnováhy a zakládá (po odklonu k Šivovi a rozevřením se starým a deformovaným naukám) církevní sektu – SJZ, jejíž prvořadou náplní je víra a výrazným prvkem je především  uctívaní „pověřeného-pověření“. 

 

Představitel církve o sobě veřejně prohlašuje, že veškeré jeho činy jsou J.Z. jakoby posvěceny a že mu v Indii palmové listy řekly, že „vše dělá bez jediné chybičky“.

 

Svým posluchačům také sděluje, že ho jeho učitel údajně upozorňoval, že každý kdo půjde veřejně proti němu je černý – je černota.

 

Za dobu trvání církve tak její představitel označil již mnoho a mnoho lidí a odlišných názorů jako „špínu, černotu, fanatiky, ten druhý pól, zlo s nečistýma rukama a myslí“ atd.

 

Sekta monstrózní inkviziční výzvou snad podmiňuje a omezuje svobodu slova (pod výhrůžkou právních kroků), jiné pohledy na život a osobní zkušenost s filosofií Bytí. – celý záznam ZDE – výzva 1h 02min)

 

Dary a finanční příspěvky na nemovitosti, které byly prezentovány, že jsou pro nadaci a „společnou věc“, jsou fakticky v osobním vlastnictví „pověřeného“. Budova centra, kterou mnozí budovali ve svém volném čase a z vlastních příspěvků, je nyní tedy pouze a jen výlučným vlastnictvím jedince.

 

Dle členů církve je z duchovního hlediska považováno za nepřípustné upozornit „pověřeného“ učitele na možné chyby v základních otázkách a to i kdyby měl žák pravdu. Více o pověření

 

Viz. odpověď žáka církve T. Pfeiffera: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“

 

 

Zakladatel SJZ o sobě ve slavnostní den otevřeního nebe dne 30.3. 2019 prohlašuje, že je „mistr“ a je tu již tisíce let. O těch, co mají jiný pohled na Životní filosofii Bytí s lítostí hovoří jako o psychopatech a dál uvádí:

 „Navíc se zde objevují jako vždy duševně vyšinutí fanatici, kteří se chtějí zmocnit jeho nauky a svýma nečistýma rukama a myslí nauku poškozují. V poslední době se dva takoví výtečníci objevili v Brně. Je mi jich z celé duše líto.“ (zdroj: T. Pfeiffer -www.josefzezulka.cz/pribeh-zaka)

 

 

Zezulka vždy žádal svoje žáky, aby mu jeho myšlenky zpochybňovali.

Je-li v jakékoli sektě, duchovní či náboženské společnosti prvořadě vyžadováno uctívání pověřeného (jedince a jeho ega), domníváme se, že takové činění nemá s životem a filosofií Bytí nic společného.

Hledání a žití pravdy musí být základním pilířem každého rovnovážného společenství. 

Vnímáme církevní sektu SJZ jako :

„Společenství Tomáše Pfeiffera“

Tímto se od veškerých aktivit sekty SJZ, veřejně distancujeme.

Duchovní cesta vzhůru vždy byla, je a bude jenom jedna. To znamená měnit sebe.

Josef Zezulka si přál, aby jeho myšlenky a léčení byly dále předkládány například i v náboženské společnosti nového typu. Podstatou tohoto společenství by měla být rovnováha citu a rozumu a směřování k bratrství se vším – k Jednotě.

 

Pokud by bylo založeno  duchovní společenství, mělo by ctít podstatu hledání pravdy a také přání J.Z., aby jeho osoba nebyla zbožňována. J.Z. by si nikdy nepřál, aby společenství neslo jeho jméno, nýbrž aby bylo založeno a pojmenováno po podstatě nauky – tedy Životní filosofii Bytí.

 

Svoboda nitra a cesta poutníka vnitřních vesmírů vede skrze rovnováhu rozumu a citu – vlastního niterného prožitku daleko za  ukázněním a církevním dogmatem vyvěrajícím z „víry“…

nebát se a pro-žít !

UMĚNÍ BYTÍ

foto A.Ž.