Diskuse – „O životě živě“

13. 05. 2019

Živá diskuse je prostým, a přitom hlubokým uměním. Otevřená diskuse dává možnost pochopení druhých, jejich pohledů a vnímání světa. Každá bytost nás může obohatit, každý může být druhému učitelem. Diskuze je jedním z nejstarších praktik aktivní niterné cesty. Byla vždy využívána v duchovních oblastech pro vlastní zdokonalování, vzájemné obohacení a předávaní citových prožitků a myšlenek.  

O životě živě – Diskuse

Zakládáme diskusní cyklus se zajímavými hosty, kteří budou nabízet své životní zkušenosti, prožitky a pohledy na život. Živé diskuse, tvůrčí setkávání a dialog ve vzájemném respektu přináší prohlubování pochopení života ve všech jeho barvách a odstínech. Každý tvor, tedy i člověk, je unikátní kombinací zkušeností – je částí života, která dohromady s ostatními tvoří jeden celek. Každá bytost je obrazně řečeno jednou buňkou těla – Jednoty – Podstaty – Boha. Není „my“ a „ti druzí“, vše jsme v nekonečnu projevů my sami, přesněji naše část, která jednou bude spojena do plného vědomí a pochopení jednoty života.

Diskusí k poznání

V jakýkoliv okamžik života se dá se říct, že se nacházíme právě jeden rozhovor od velkého průlomu (změny nebo poznání…). Teď už zbývá ten rozhovor jen uskutečnit.

Témata

Témata budou tvořena našimi hosty a na základě námětů od každého z vás, kdo máte zájem hledat pochopení a žít ku prospěchu veškerého Bytí – Života.

Témata následujících setkání:

Prosté Bytí

Žité souvislosti

Člověk – „takový kousek od opice“

Cesta nitra a prožitku

Vědění – víra je málo

 

Od A do Ž – moderuje A.Ž.

Hosté

K první diskusím budou pozváni blízcí Josefa Zezulky – nejbližší žáci – Jan Mareš, Tomáš Pfeiffer a také neteř Ivanka Zezulková, která nám pomáhala s některými články Umění Bytí a upřesňovala detaily ze života svého strýce – J.Z.

 

Aktualizace ke dni 20.5.2019

Bohužel v jedné přednášce T.Pfeiffer hovoří o tom, že nemáme zájem o diskusi… a je-li k otevřené diskusi pozván, tak nám přes internet sděluje – „diskuze může být pouze mezi dvěma slušnými lidmi a tím sebe nehodnotím, ale říkám pouze obecnou pravdu“

 

 

Tedy dovolím si uvést, vzhledem k „reakcím“ pozvaných, pár myšlenek…

Českým národním sportem je zbabělé žblechtání a silná slova ze smrádku svého bytečku, společnosti svých zbožňujících oveček, či tepla jen své omezené rodinky.

Prvořadým motorem a pohnutky Bytí tak zůstává především starch, pohodlnost a lenost cokoli měnit – natož svůj názor, či najít odvahu jít do otevřené debaty, která by mohla poukázat na vlastní omyl a možnou chybnost vlastních úvah. Každý tak raději bude dál „na dálku“ jen šířit svoje polopravdy bez elementární schopnosti snažit se pochopit druhého, vyposlechnout a respektovat jiný pohled, či přiznat svůj omyl.

 

Tahleta malost je ráda kamuflována slovy „nech to volně“, či jen očerněna jako fanatismus toho druhého ( s vymezením sebe jako „slušného“ a ty ostatní do této samozvané sekty  nespadající pojmenovat jako černota a psychopati..)

 

Obávám se, že pokud je národ přinašeče především zbabělí, jeho výsledkem bude jen rozbředlá duchovnost opírající se o posty, vyčpělá ustanovení, prázdná „pověření“, či žvásty o pokoře a „volném plynutí“.

Duchovnost se však pozná jen činy a schopností jít nad rámec své pohodlnosti, komfortu a zaběhlých náviků a představ. Vždyť jak by se jinak mohlo něco změnit ???…

 

 

Zajímá nás, co vás zajímá

Náměty na diskuse prosím zasílejte na email – info@umenibyti.cz a do předmětu uveďte: O životě živě.

 

Těšíme se na nové hosty a náměty všech, kteří našli odvahu hledat nitrem.

A.Ž.