Cesta nitra

Mnoho a mnoho životů je poutník jen v zajetí cest, které vedou vnějšími světy. Je tak pasivně táhnut tím, co sám způsobí. Křižovatky a mnohé rozcestí tak přijímá jako odraz svých činů a domnívá se, že je tak daný osud nebo že snad život tvoří pouhá náhoda. Neví, že Zákon zrcadlení a odrazu vlastních činů je jeho učitelem. Každá bytost vyspívá – vývoj je podstatou života od nejprimitivnějších organismů, rostlin, zvířat až ke člověku a dál a dál… Cesta nekončí, nikdy nekončí…

Dítě a pověření guruové

Tak jako dítě potřebuje rodiče, aby jej naučili chodit a mluvit, potřebuje mnohdy i mladá duše své vyvolené guru a jejich víru. Víra je pohodlnou iluzí jistot domnělé konečnosti Bytí, a to drze navzdory realitě života a jeho nekonečnosti projevů. Mladá bytost tak ráda přijme to, co jiní ve své ješitnosti a iluzi o vlastní velikosti  káží. Víra poutníka zavádí k oddělenosti a přesvědčení o své velikosti a nadřazenosti – musí něco slíbit: cukr a bič, nebe a peklo nebo vyvolenost a pověření. Poutník tak zapomíná na to, kdo ve skutečnosti je, a ztrácí se v mlze přijatých iluzí. Nadřazenost, oddělenost a pocit vyvolenosti sekty či národa zavádí od života a Bytí, kde ve skutečnosti nikdo není „ten druhý“. Každý je „vyvolený“ – vyvolený tím nejvyšším (životem) k naplnění Bytí.

Projít vlastním zrcadlem – rytmický vesmír

Ale každý poutník jednou opět najde vstup – zrcadlem vlastních skutků a iluzí. Měnit jen sebe, nač hledat tam, kde je vše jen odleskem skutečnosti Jednoty. Světlo života je dechem vesmíru a stejně tak i náš dech vede poutníka zpět ke světlu. Čtyři doby ve svém harmonickém rytmickém projevu – nádech – horní pauza – výdech – spodní pauza. Projití vlastním zrcadlem jako rytmický a harmonický vesmír v rovnováze čtyř dob. Dál jen s pomocí průvodce  zesílí jaro a ještě více léto a harmonicky oslabí podzim a zimu nejkratším rytmem. Stát se plným a rozvinout nitro tak jako léto ve svém nejvyšším bodě!

Rytmický vesmír poutníkova nitra

Prosté Bytí

Z labyrintu světa, slepé víry a jediných „vyvolených“ do ráje srdce v bezčasovém jsem teď, vždy, každý!
Cesta zůstává, ale již není vláčena odrazem vlastních skutků. Vlastní skutky se staly odrazem rovnováhy hloubky nitra a jeho nekonečnosti. Nitro nehledá zalíbení ani potlesk, ale jen plnou pravdu projeveného života a hrubou jemnost prostého Bytí.

ilustrace A.Ž.

Najít cestu zpět

Mnozí zatím nevidí, jsou slepí. Hledají tam, kde nic není. A přece mají vždy vše, co hledali. Stačí se jen dívat, srdcem…