Atlantida – tisíciletá kultura v mnohém přesahující naše znalosti

Kultura ovládající samotnou podstatu života – světlo. Zákonitosti života prolnuli svým nitrem, stali se světlem a získali tak přístup k vnitřním silám tvořícím samotný život. Rozvíjeli ducha v harmonii s veškerým životem – byli ku prospěchu nižším tvorům – sloužili životu.

 

Zbylé ostrovy Atlantis – foto A.Ž.

 

Světlo

Světlo je stav, který vyvěrá z plného vědomí Bytí: čtyři (dvě a dvě) tvůrčí složky propojené v jednu harmonickou sílu – vše co je i co není, ke stále složitější jednoduchosti. Není čas, není vývoj, vše trvá (IE O UA). Vesmírný dech jen ovlaží svým postupem silová centra, které se manifestují dle rytmu doby („A“žár-„I“odstředivost-„E“dostředivost-„U“chlad-„A“žár-„I“odstředivost…) stále do kola dokud VĚDOMÍ nitra neobsáhne rytmus veškerého projeveného života svým srdcem (IAUE).

NEKONEČNÝ DECH BYTÍ: Čas projevení (Život-Tvůrčí Dílo IAUE) – čas návratu do světla obsahující vše, vždy ve své „latenci“ (Podstata IE O UA).

 

DECH BYTÍ: IE O UA – IAUE (já-všemu v klidném-nadšení) ilustrace A.Ž.

 

Atlanťané – rovnováha rozumu a citu

Atlanťané vědomí Jednoty oživili, naplnili a rozvíjeli do všech rovin Bytí. Města opisovala vesmírnou geometrii – „aktivovaná voda“ tekoucí městy spojovala bytosti, život a propojovala vše živé jako proud citu a vědomí. Zdroj oživené vody dál vedl od středu města jako je naše krev rozváděna srdcem, vše harmonicky pulsovalo v rovnováze citu a rozumu.

 

zbylé ostrovy Atlantis – foto A.Ž.

Pád Atlantidy – touha po vyvolenosti – odklon od prostého života

Ale tak jako vždy i tato kultura postupem došla ke svému pádu. Pád byl způsobem jedinci, kteří si přivlastnili vědění a znalosti. Touha po moci, jedinečnosti a vyvolenosti je přiměla uzavřít proudy světla a poznání. Stali se vykladači jediné nauky, ta kázala poslušnost a víru. Aby mohli více ovládat začali stavět ohromné stavby kumulující energii, jejich cílem byla moc a síla. Sami ztratili svoje síly a tak potřebovali stále víc a víc.

 

Z původně čisté nauky a poznání se vytrácela čistota projevená prostým bytím ku prospěchu veškerého života jako celku na Matičce Zemi žijícímu. Místo naplňování „Božství“ životem se stále víc dbalo na honosné obřady a uctívání. Mnohé obětiny a energie členů řádu tak „vyvolení mistři“ používali dle své vůle a slabosti.

 

Ti, kteří šli dále sami , pokračovali v čistotě a rovnováze a hledali pochopení ve svých nitrech byli postupně perzekvováni, pojmenováni jako „černota, zlo, magie“ a likvidováni. Společnost se štěpila, ohromné silové chrámy a obřady převážily nad poznáním a hledáním pravdy v prostém Bytí. Poznání i civilizace  se dělily do kast a různých „stupňů“. Docházelo ke stále větší oddělenosti a oslabení vzájemnosti.

 

Zbylé ostrovy Atlantis – foto A.Ž.

Ovládání a manipulace základy života

Bratři a sestry Jednoty Bytí byli likvidováni či vyhnáni ze společnosti do odlehlých míst. Zůstali jen padlí rituální obřadníci a vykladači písma, kteří zapomněli jak předávat vědomosti srdcem. Pouhá forma bez obsahu – stali se jen prázdným stínem svých učitelů, opomněli čistotu Bytí. Touha ega a stále hlubší propadání iluzi o své jedinečnosti vedlo k boji a snaze eliminovat jiné rody. Nerovnovážné používání tvůrčích sil vedlo k stále větší energetické nerovnováze. Hlavní silová centra Země byla přeladěna a frekvenčně manipulována. Světlo se propadalo do stále hlubší temnoty. Manipulace zasáhla i do základu (genomu) ducha, silové zářiče ovládaly myšlení lidí a poškozovaly veškerý život.

 

Tíha a rozvrat sil přinášel stále hlubší deformace ducha. Vznikaly nerovnovážné bytosti a „elementárové“, kteří neměli vlastní nitro, žili jen ze strachu a energie jiných. Obřady v padlých chrámech stále více vyžadovaly obětiny – zprvu jen obilovyny, mléko, později zvířata, nakonec energii lidskou. Tma a strach, tíha ducha… vše se potápělo do mlhy iluzí padlých „pověřených“ a jejich nástupníků. Nikdo neměl právo na světlo, to už patřilo jen nejvyšším kastám, které je čerpaly jen z „druhých“ a uzavírali jej ve chrámech pro svoji magii vůle…

 

zbylé ostrovy Atlantis – foto A.Ž.

Zákon rovnováhy – zákon života

Vše se muselo propadnout samo do sebe, do vlastní studnice iluzí – tma nemůže zvítězit. Život a světlo nejde spoutat do omezenosti lidské vůle. Vše bylo zničeno – síly které byly aktivovány mimo harmonii nitra nemohou být spoutány dle vůle pouhého rozumu. Vládci ovládaní touhou po moci se stali ne-mocí. Nejvyšší síla (rovnováha Bytí) vše vyrovnala, nikdo nepřežil, jen pár jedinců, kteří zůstali mimo centra padlé moci…

 

foto A.Ž.

Skončí i naše civilizace ?

Každá kultura neudrží-li svoji rovnováhu a přirozený projev druhu musí být tím nejvyšším (Životem) ukončena. Tvůrčí síly mohou být aktivovány jen pokud je udržena harmonie ducha a hmoty, vše vnější má sílu jen když je tvořeno vnitřním. Bytí je prosté, život je jednoduchý – tak proč lidé stále vymýšlejí složité přístroje a systémy, kterými ničí sebe a vš kolem? Technologie tak daleko vzdálené od přirozenosti a života (vysokofrekvenční mobilní sítě, genové inženýrství, podprahová manipulace davy..) ???

 

Skončí i naše civilizace? kolik máme času vrátit se sami k sobě? a jak se stalo že i dnes jsme ovládáni jedinci, kteří nám berou „světlo a radost ze života“? snad je ještě alespoň trochu času, snad si alespoň někteří vzpomenou, kdo vlastně jsou – cena života každého, tedy i nižších tvorů je stejná. Tak jak se budeme chovat k nižším, tak se bude v životech dařit nám, jsme buňkami jednoho organismu – Života (Boha).

 

 

Každý z nás může změnit tok událostí, možná právě ty jsi posledním článkem chybějícím k možné změně osudu veškerého života…

Pokud život a lidstvo na Zemi alespoň z části přežije, nové generace pochopí, že ten největší a nejsilnější chrám je třeba „stavět“ ve svém nitru a realizovat v prostém životě… Na Marsu či Saturnu si na novou příležitost budou muset počkat, život tam byl zničen do základu.